Lidé mají pocit, že Benešová vystřídala Jana Kněžínka proto, aby zařídila zastavení Babišova trestního stíhání. Jedním dechem dodávají, že si Benešové za její aktivity v době, kdy byla nejvyšší státní zástupkyní, váží. Ale teď je to jinak, na Hradě sedí její přítel Miloš Zeman a do vlády ji pozval Babiš. 

Promarněná příležitost

Spolek Milion chvilek pro demokracii tak poměrně snadno svolal na náměstí velkých měst desetitisíce lidí. Politikovým denním chlebem je vysvětlování toho, co a proč činí. Jenže v daném případě se to nepovedlo. Místo toho, aby k výměně úředníka, který se z králičího dopuštění stal ministrem spravedlnosti, došlo po obsáhlém zdůvodnění, přišel blesk z čistého nebe.

Babišův PR tým prohospodařil možnost představit Benešovou jako reálnou bojovnici proti korupci a osobnost, která se nebude bát říznout do živého. Její první slova pro média, kdy kritizovala poloprázdné jednací síně v areálu Na Míčánkách, zatímco soudce lze potkávat na nedalekém trhu, svědčí o tom, že se autorka legendárního výroku o justiční mafii nezměnila. 

Andrej Babiš má vážný problém, byť tvrdí, že je nevinný a dění kolem Čapího hnízda je jen kampaň zlovolné opozice. Nahnáno má i Hrad, konkrétně podřízený kancléře Mynáře Miloš Balák, stíhaný v kauze Lánské obory. Nikdo z nich se nemůže divit, že lidé, kteří neznají mechanismus fungování soustavy státního zastupitelství, mají o její nezaujatost obavy. V očích laické veřejnosti jsou zárukou nestrannosti, profesionality a zásadovosti bez politických vlivů tři jména – Pavel Zeman, Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan.

Jejich pozici chce legislativně upevnit TOP 09 a STAN fixací funkčního období vedoucích žalobců na deset, respektive sedm let. Zatím se k nim nikdo z vládních ani opozičních poslanců nepřidal. Babiš a Benešová sice říkají, že nejvyššího žalobce Pavla Zemana nikdo odvolávat nechce, ale MfD z Babišova svěřenského fondu už přišla se spekulací, že ho má nahradit soudce Roman Kafka nebo advokát Stanislav Mečl, oba bývalí státní zástupci.

Zeman prý v nejbližší době dostane lukrativní nabídku, kterou nelze odmítnout. Tím by se eliminoval odpor ČSSD. Jenže co ta pachuť, která by zbyla ve veřejném prostoru? Bude pak ministryně Benešová moci předkládat důležité normy, kritizovat zpackanou policejní reformu, jmenovat bez pochybností šéfy krajských a vrchních soudů? Nebudou všechny její kroky předem odsouzeny k nezdaru, minimálně v politické rovině? 

Je to podobné jako s ministrem kultury Antonínem Staňkem (ČSSD). Možná měl v některých bodech svého sporu s Jiřím Fajtem a Michalem Soukupem pravdu, ale odvolal je tak neobratně, že skoro všichni vidí pravý důvod jinde, totiž v ultimátu prezidenta Miloše Zemana – buď Staněk, nebo Fajt.

Kulturní obec Staňkovi nevěří, má ho za nekompetentního diletanta a na tom nic nezmění žádné účetní závěrky. Grémium ČSSD uložilo ministru Staňkovi vypsat výběrové řízení na obě ředitelská místa do konce května. Přemýšlela sociálnědemokratická vrchnost o tom, kdo se asi tak do konkursu vypsaného za těchto okolností přihlásí a jakou autoritu bude mít vítěz? 

Ve hře je důvěra

Je to podobně ztracená mise, jako když poslanec Petr Dolínek na Staroměstském náměstí demonstrantům vysvětloval, že ČSSD zabrání rozkladu státního zastupitelství. Byl vypískán. Přitom stačilo, aby „chvilkařům“ zamával před očima podpisy poslanců ČSSD pod návrh TOP 09 a STAN na novelu zákona o státním zastupitelství. Momentálně víc než kdy jindy totiž platí, že garancí jeho nezávislosti je opravdu trojice Pavel Zeman, Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan. Což vůbec neznamená, že tady není spousta dalších kvalitních právníků, kteří by je mohli nahradit. Jejich čas ovšem přijde až poté, co na Hradě nebude Miloš Zeman a ve Strakovce Andrej Babiš.