Na veřejném slyšení v Senátu k obnově strukturálně postižených regionů jsem si uvědomila, že špatně investované miliardy mohou být horší než žádné. Do Ústecka nebo Karlovarska se za posledních 25 let nasypala spousta prostředků, ale od zdejších poměrů se odrazily jako hrách od zdi.

Politici za celé čtvrtstoletí nebyli schopni identifikovat hlavní článek, na nějž se musejí v daných krajích zaměřit. Ani ta ve všech pádech skloňovaná dálnice D6 z Prahy do Karlových Varů nevyřeší nic, pokud se zároveň nepodaří udržet v této oblasti mladé lidi, živnostníky, podnikatele, dát jim perspektivu naplněného života. Jinak se živé území změní v mrtvou krajinu, závaží na těle republiky.

Chytrá řešení

Na druhém konci výzvové škály je téma umělé inteligence, k němuž se konala konference ve čtvrtek. Neuvěřitelné možnosti, které tento obor nabízí, je nutné chytit za pačesy. Nejde jen o milionkrát slíbenou a stále neuskutečněnou digitalizaci vztahů mezi občanem a státem, ale o předjímání důsledků technologické revoluce. O práci totiž v důsledku automatizace a robotizace nebudou přicházet uklízečky nebo řemeslníci, ale především úředníci, střední manažeři, lidé za přepážkami bank. Co s nimi bude? Vážně se všichni snadno přeškolí na sociální pracovníky, pečovatele o lidské duše nebo materiální blaho? Tímto směrem je třeba přemýšlet už nyní.

Celospolečenský výsledek nakonec bude záležet na politické reprezentaci. I v tomto směru byly minulé dny zajímavé. Představitelé hnutí STAN se nejen odhodlali ke spojení sil se Zelenými a TOP 09 pro evropské volby, ale chytře vytipovali i to, co může lidi udržet na venkově: vysokorychlostní internet v každé chalupě, vyšetření pacienta na mnohakilometrovou vzdálenost, drony jako donáškovou službu až do domu. Zní to jako sci-fi, ale není. STAN má lidi, kteří to dobře znají ze Skotska, Irska, Dánska nebo Estonska. Čím dřív se do toho pustí tady, tím lépe.

Sociální demokraté jdou na to z trochu jiného konce, ale mají na mysli v podstatě totéž. Na jejich debatě o úkolech levice zazněly desítky podnětných příspěvků, které měly jediného jmenovatele. „Nebuďme otroky ekonomiky a proti síle peněz postavme sílu organizovaných lidí, nechtějme být jen stranou vysokých mezd a důchodů, ale všech, kteří potřebují jakékoli zastání,“ znělo z pléna.

Členové ČSSD všech věkových kategorií dávali najevo, že jejich strana musí být uvěřitelná z ideových důvodů. Lidi zklamala, protože nekřičela tehdy, když měla. Měla trvat na zákonu o sociálním nebo dostupném bydlení a nepřipustit aktuální zoufalou situaci mladých rodin bez šance na byt. Měla zabránit tomu, aby tady bylo 900 tisíc lidí v insolvenci. Musí zařídit, aby Česko neřešilo nedostatek pracovní síly dovozem Ukrajinců, kteří tu budou pracovat za mizernou mzdu a žít v ghettech. A nemůže se vyvinit z toho, že neprosadila náhradní výživné pro rodiče samoživitele, jejichž partner neplatí alimenty. To všechno nikoli proto, že jde o nesplněné sliby z programu a souboj s ANO nebo pravicí, ale proto, že to vyvolává v lidech strašný pocit nespravedlnosti a frustrace.

Nezahrávat si s frustrací

Ministryně práce a sociálních věcí, nejpozoruhodnější politička ČSSD za posledních patnáct let Jana Maláčová správně říká, že neprosazuje zvýšení životního minima jen proto, aby něco dělala. Je to z toho důvodu, že jeho současná výše znemožňuje velké části lidí dosáhnout na rodičovské přídavky a staví chudé lidi proti těm ještě chudším. A pokud říká, že největší investicí do budoucna je zálohované výživné, netvrdí to jen kvůli hrozivé situaci sta tisíce žen bez prostředků, nýbrž proto, že upřímně myslí na jejich děti.

Jak přijdou k tomu, že jsou od narození bez svého zavinění odsouzeny k vyčlenění na okraj, bez kroužků, bez školních obědů, bez lyžařských kurzů? Jaká generace z nich vyroste? Čí voliči to budou? S devastujícím pocitem nespravedlnosti není radno si zahrávat. A platí to obecně. Škoda že na to příliš nemyslel šéf ČSSD Jan Hamáček, když navrhl do Legislativní rady vlády usvědčeného lháře Michala Haška.