Rozhořčené sociální demokraty a ústavní právníky má za kluky, kteří se rozčilují při hře v kuličky. Ví totiž, že za tři a půl roku současná hlava státu odejde do politického důchodu a vychýlená praxe se vrátí k normálu. Je takový bohorovný klid na místě?

Co by řekl Zeman premiér

Jde o to, co se za tu dobu může stát. Miloš Zeman pochopitelně používá argumenty, které se mu právě hodí. Po sítích koluje video z roku 1998, v němž premiér Zeman vysvětluje, že prezident nemůže vůči personálním návrhům předsedy vlády použít veto, aniž by porušil Ústavu ČR.

Však si to také Václav Havel i přes dočasnou vzpurnou váhavost nedovolil. Jenže tehdy proti němu stál suverénní politik Zeman. Dnes je mu partnerem premiér Andrej Babiš, který ho nutně potřebuje, a proto ho nemůže pohnat před Ústavní soud.

A jak je to s onou odbornou kompetentností, kvůli níž prezident odmítá starostu Nového Města na Moravě Michala Šmardu? Opět účelový argument. Vždyť tentýž Zeman jmenoval Karlu Šlechtovou ministryní obrany se zdůvodněním, že si to přála. Jinou kvalifikaci než obdiv k Zemanovi neměla.

Ministryní školství zase instaloval Kateřinu Valachovou, která byla excelentní právnička s praxí u ombudsmana Otakara Motejla, ale o školství se nikdy předtím nezajímala. Šmarda sice není odborník na kulturu a nemá vysokoškolské vzdělání, ale především kdysi podpořil udělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu, přátelil se s Bohuslavem Sobotkou a kritizoval vstup ČSSD do vlády s ANO. Pravděpodobně by ani nekosil všechny Zemanovy oponenty, jak to úslužně dělal jeho předchůdce Antonín Staněk.

To všechno jsou ale jen Zemanovy libůstky a obsese. O jeho mstivosti by mohl vyprávět kdekdo. Naposledy třeba šéf Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák, kterého vyloučil z doprovodu při svých zahraničních cestách. Nahradí ho Vladimír Dlouhý, který ho aktivně podpořil v prezidentské volbě, zatímco Hanák byl neutrální. 

Co na to ústava?

Jsou však horší věci než osobní animozity. Zeman chce dokázat, že přímo volený prezident si i ve stávajícím parlamentním systému může ukousnout velký krajíc výkonné moci (podle ústavy nemůže).

Může rozhodovat o vzniku vlastní vlády proti vůli sněmovny (podle ústavy nemůže), může vetovat navržené ministerské nominanty (podle ústavy nemůže), může rozhodovat o podobě koaliční vlády (podle ústavy nemůže), může diktovat, kdo bude v čele BIS, ČT, Nejvyššího státního zastupitelství (podle ústavy nemůže). 

Teď to dělá proto, že je na něm trestně stíhaný Andrej Babiš závislý, opozice impotentní a ČSSD krutě rozhádaná. Bodejť by se Zeman na Hradě nesmál, když už dopředu někteří členové poslaneckého klubu sociální demokracie avizují, že by podpořili menšinovou Babišovu vládu bez ČSSD, Jaroslav Foldyna s gustem okopává Zemanem nenáviděného protiruského ministra zahraničí Tomáše Petříčka a jeho oblíbenec Jan Kohout se zaregistroval do rodiny příznivců Trikolóry. To se to Zemanovi vládne, když za něj nevoňavou práci dělají jiní.

Přitom ale souhlasím s šéfem pražských sociálních demokratů Petrem Pavlíkem, který rezignovaně říká, že hlavou zeď neprorazíš, a když si lidé přejí vládnutí tandemu Zeman–Babiš, eventuálně tria Zeman, Babiš, Klaus ml., tak ať ho mají. 
Proč má tahat horké kaštany z ohně sociální demokracie, když to vlastně po ní – kromě opozice – nikdo nechce?

Nabízí se jediná, opravdu ošklivá odpověď. Důvodem jejího setrvání ve vládě nejsou ušlechtilé cíle a oběť ve jménu vyššího principu mravního a ústavního, ale pracovní uplatnění spousty členů ČSSD na ministerstvech a státních úřadech, kteří by jinak byli nezaměstnatelní.