Komentář Deníku: Vzpomínky. A dál? Fotbal si žádá oběti

Ukázalo se to i během turnaje v Číně. Třetí místo (ze čtyř týmů), těžkopádný herní projev a skepse. „Nevím, jestli se dalo uhrát něco víc,“ konstatoval po návratu domů Michael Krmenčík.

Ano, i taková je realita. Češi už se vlastně smířili s tím, že nepatří mezi fotbalovou špičku. Poslední opravdu velký triumf se datuje do let 2014 a 2015, kdy národní tým dvakrát vyhrál nad Nizozemskem.

Tehdy byl na lavičce kouč Pavel Vrba. Přinesl spoustu pozitiv, ale rozhodně se nedá říct, že by nějak myslel na budoucnost. Poznává to i současný kouč Karel Jarolím.

Reprezentant Krmenčík dospal časový posun a doufá, že formu zúročí i v Plzni

Zdědil mužstvo, z něhož zbylo torzo. Skončil Petr Čech, sbohem reprezentaci dalo několik dalších zkušených borců. Kdyby tu existovala náhrada… Jenže hráči z české ligy těžko porazí hvězdy Uruguaye.

Už chápete, o čem jsou tyto řádky? Generační obměna bolí.

Jinde (jindy) by okamžitě přišla na přetřes pozice trenéra. Ale teď? Jarolím se o místo bát nemusí. Zatím určitě ne.

Zdroj: Milan Kounovský

Přestože za devatenáct měsíců u kormidla udělal dost chyb. Ačkoliv – a teď pozor – v osmnácti zápasech vystřídal hned 51 hráčů. Řeknete si: šílenost. Leč vzhledem k formě českých borců: nic moc divného.

Horší je, že Jarolím pořád hledá i svou pozici. Chcete-li, své možnosti. „Teď budu mít dva měsíce pauzu,“ uvedl český kouč s hořkým úsměvem v Nan-ningu. Prý na příštím srazu může začít odznova.

Kouč Jarolím si po turnaji povzdychl: Co mám dělat? Hráči se mi rozutečou

Jeho přání by asi znělo takto: hráči by měli začít pravidelně nastupovat (to se týká zejména Patrika Schicka nebo zapomenutého Ladislava Krejčího). Další kapitolou je pohoda (to se týká Michaela Krmenčíka či Martina Frýdka).

A když jsme u toho idealismu: někteří by mohli změnit dres (to se týká zejména talentovaného Michala Trávníka).

Ještě před pár lety, snad toto tvrzení na severu prominou, by totiž bylo nemyslitelné, aby se v reprezentaci objevil hráč Jablonce.

Jarolím těmhle všem a mnohým dalším může dát maximálně tak doporučení. Prostě a jasně: kouč národního mužstva už nové dovednosti nikoho nenaučí.

Angažmá v Číně? Krásné chvíle, vzpomínal Němeček. Jarolím má opačné pocity

Co s tím? Malý návrh pro vedení reprezentace: prodlužte hráčům červnové soustředění.

Udělejte kemp alespoň na dva týdny, jehož by se mohli zúčastnit i lehce zranění hráči. Tmelte kolektiv, řešte taktiku.

Hned by měla veřejnost jasno, kdo má chuť oblékat český dres. A kdo má chuť se zlepšit.

Samozřejmě: všichni se začnou ohánět časem. Co si budeme nalhávat, termín není ideální, po sezoně zažívají hráči psychickou i fyzickou únavu. Ale na druhou stranu, tohle je pouze část pravdy. Taková pěkná výmluva.

Fotbalisté po obratu zdolali Čínu a na turnaji skončili třetí

Představte si, že by Češi postoupili na mistrovství světa. Zní to krásně, že? Ale o to nejde: základ oné fabulace spočívá v tom, že i turnaj v Rusku si žádá oběti. Nejlepším týmům se pobyt protáhne na jeden měsíc…!

Svěřenci kouče Jarolíma by náhradní „seznamovací kurz“ potřebovali. O tom není pochyb.

Zároveň však musí ustoupit český fanoušek. Ani sebelepší příprava totiž nemusí hned nést ovoce. Bohužel, někteří (a hlasití) čeští příznivci žijí více v pochybnosti, negativismu a netrpělivosti.

Upřímně: odpovězte si sami na otázku. Jak byste reagovali, kdyby Schick a spol. po zvláštním kempu nezvládli novou Ligu národů a padli s Ukrajinou i Slovenskem?