Dověděli jsme se, že ČSSD odchod z vlády nemyslela vážně. „Nikdy by neodešli. Kam by šli ti lidé z Lidového domu, co by dělali? Kdo by jim nosil ty tašky a podobně?“ ptá se Babiš, podle něhož je v sociálnědemokratické DNA rozdávat spolustraníkům trafiky. 

Má na mysli především ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, která údajně zaměstnává pár nosičů materiálů z řad sociálních demokratů. Fakt je, že politického náměstka jí dělá dlouholetý přítel Jana Hamáčka a předseda středočeské ČSSD Robin Povšík, ale přešli k ní i lidé z tiskového odboru Lidového domu a radí jí také Zdeněk Škromach či Jaroslav Zavadil. Na ministerstvu kultury zase bylo přestaňkováno, včera dostali padáka politický náměstek Alois Mačák a tisková mluvčí Martha Häckl. Před několika dny totéž potkalo náměstka na školství a šéfa pražské ČSSD Petra Pavlíka. Na Petříčkově ministerstvu zahraničí se pro změnu zabydleli v roli politických náměstků neúspěšný kandidát na europoslance a šéf Mladých sociálních demokratů Radek Hlaváček či pražská sociální demokratka Anita Grmelová. 

Žádné z těch jmen by pochopitelně nevadilo, kdyby šlo o lidi schopné, odborně zdatné a politických škraloupů prosté. Minimálně o Mačákovi to říct rozhodně nejde, pročež ho také ministr Zaorálek vyhodil. Zkrátka v sociální demokracii se rozšířil takový nešvar, jež se zove kamarádšoft. Loajalita a stranická knížka jsou hlavní devizou pro pracovní angažmá. To je zničující záležitost, která táhne socialisty ke dnu. Babiš, zřejmě nervózní z brzkého verdiktu státního zástupce Jaroslava Šarocha ohledně Čapího hnízda, ovšem pálil do jejich řad hlava nehlava dál. Prý podrazili exministra Staňka a Hamáček nedodržel dohodu s prezidentem, že nebude žádat jeho odvolání. A teď hází krizi, kterou si způsobili sami, na něj a na Zemana. 

Takhle tlustá čára za prázdninovou kalvárií opravdu nevypadá. Buď si Andrej Babiš chystá půdu pro případ, že by ČSSD odmítala sedět ve vládě s obžalovaným premiérem, nebo ji chce preventivně zadupat do země a dokázat, že se bude držet ministerských křesel jako klíště, i kdyby podřezal vlastní babičku. Co na to sociální demokraté?

Kulturní idealista

Nechtějí vyklidit pozice. Někdo možná kvůli dobře placeným pozicím ve státním aparátu. Jiný kvůli logické úvaze, že by je Babiš se Zemanem okamžitě nahradili jinou, nesrovnatelně horší partou. A pak je tu nový ministr kultury Lubomír Zaorálek. Aniž bych ztratila kritickou soudnost, jsem si po 25 letech, kdy ho v politice sleduji, jistá, že jemu jde výlučně o věc, o naplnění vyššího cíle. Konkrétně kulturu chápe jako výkladní skříň země, která cizince neláká na levné pivo a holky, ale na Kafku, Šímu nebo Janáčka. Určitě by měl porozumění pro stavbu pražské pobočky Centre Pompidou nebo velkolepou módní přehlídku Luise Vuittona na Karlově mostě, což jsou náměty z Babišovy krabičky. Sem s nimi. Jen malí si kladou malé cíle, jak říká nastupující rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. 

V zájmu České republiky by se mělo urychleně vyřešit umístění Muchovy Slovanské epopeje, nové vedení Národní galerie a Muzea umění Olomouc, výstavba Národní knihovny a nové koncertní síně a pochopitelně i těch 700 chátrajících památek v regionech. Zaorálek i Babiš mají schopnost vidět široké plátno a nezaseknout se u jednotlivých kousků mozaiky. Bez ohledu na spory minulé by měli spojit síly, protože má-li Česká republika šanci v něčem dobýt svět a vynikat, pak je to právě kultura v nejširším slova smyslu.