Důkazem budiž zápas Česka na Slovensku. Když se hrál naposledy v Trnavě, šlo o pěkně vyšponovaný souboj. Tribuny byly plné, na place hvězdy jako Patrik Schick nebo Martin Škrteľ.

V pátek to bude jiné. V ochozech pár (samozřejmě otestovaných) novinářů v rouškách. Na hřišti bude chybět Schick i Tomáš Souček, dva čeští tahouni vyhnáni po posledních událostech v týmu do karantény. Ale ani domácí na tom nejsou o moc lépe. Musí hrát bez superstar Marka Hamšíka, jenž působí v Číně a při současných restrikcích by se těžko dostával do Evropy.

Lesk zápasu je prostě pořádně vybledlý. Derby, nederby.

Je pravda, že národní týmy nehrály už deset měsíců, hráči se potřebují potkat s trenéry, obnovit vazby - sociální i herní. Příští rok (snad) bude mistrovství Evropy, k tomu se rozjede kvalifikace o světový šampionát. Jenže fotbal se (stejně jako celý svět) potřebuje dát dokupy postupně. Jeden krok po druhém.

Proto je nyní důležitější, aby se rozjely ligové soutěže, následně evropské poháry, reprezentační úroveň je nyní (samozřejmě výjimečně) méně podstatná.

Národní mužstva měla zkrátka ustoupit, evropská federace duely v Lize národů odložit.

Vždyť kluby investují obří peníze i úsilí, aby uchránily své opory před kvalifikacemi Ligy mistrů (Slavia) i Evropské ligy (Plzeň) a na reprezentačním srazu budou přes dodržování všech pravidel ohroženější. Je tu cestování navíc, setkání s dalšími lidmi, možnost průšvihu, jak se ukázalo u Čechů, letí vzhůru.

A zbytečně. Stačilo počkat.