Učitel a trenér. Případně pedagog v umělecké škole, vedoucí ve skautu, vlastně v libovolném kroužku. Ale zůstaňme u sportu.

Kouč formuje prcka odmalička. Zaprvé v něm pěstuje vášeň k pohybu, která je (to snad proboha cítí každý) velmi důležitá. Zadruhé ho vychovává, učí ho hrát fér.

K tomu malá odbočka. Můj synátor hraje fotbal za FC Hradec a při každém pokusu o filmování trenéři zasáhnou. Mladík se ihned pakuje ze hřiště, poté dostane pořádnou sodu. Tak to má být.

Trenéři přitom nejsou v Česku (až na špičkové výjimky) náležitě oceněni tedy stejně jako učitelé. To se musí změnit, jiná cesta není. Proč je to tak důležité?

Není klišé, že by děti měli vést ti nejlepší. Jenže ti to za pár stovek opravdu dělat nebudou. Koučové mládeže by měli být erudovaní. Nejen sportovně, ale také pedagogicky. Rodiče, kteří se do této branže vrhnou, jsou vždy obětaví, nadšení, všechna čest jim, ale schází jim kvalifikace, bez níž je problematické působení i na nejmenší vesnici.

Proto je potřeba, aby stát přidal. Trenérům i učitelům.