Předseda vlády a ODS Petr Fiala jako konzervativní politik nemá rád změny pro efekt. Pokud měnil ministry ve své vládě, pak výhradně kvůli nemoci nebo na základě rozhodnutí jejich mateřských stran.

Byť jeho kabinetu padá důvěra strmě dolů, nevidí v personálních rošádách nástroj k jejímu získání. V tom se třeba liší od svých předchůdců Miloše Zemana nebo Andreje Babiše, kteří v odvolání „slabších kusů“ viděli možnost, jak občerstvit tým a získávat body u voličů.

Luboš Palata
Kyjev si bere příklad z obrany Izraele proti Hamásu

Vzhledem k výše řečenému nepřekvapuje, že premiér neuvažuje o sesazení svého zástupce, ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, jenž je zároveň předsedou koaličních lidovců. Stačí mu, že se za večírek v době střelby na Filozofické fakultě UK, jenž se protáhl do pozdních nočních hodin, omluvil a uznal svou chybu. Odpovědnost za naprosto nevhodné až nepřijatelné chování tak plně přenesl na vicepremiéra Jurečku.

Zajisté můžeme vzít v potaz polehčující okolnosti, o nichž šéf KDU-ČSL hovořil ve včerejší debatě na ČT. O vraždění a obětech se dozvěděl později, odešel na mimořádné zasedání vlády a pak se na své ministerstvo vrátil, aby v atriu zhruba s třiceti kolegy ještě řešil nějaké pracovní či osobní věci.

Jenže lze to vnímat jako ospravedlnění? Na kultuře se také konalo vánoční setkání, ale jakmile ministr Martin Baxa (ODS) dostal informaci o tragické události, okamžitě ho ukončil.

Martin Komárek
Příliš mrtvých na silnici

Marian Jurečka je otcem pěti synů, šéfem křesťanské strany a šéfem resortu sociálních věcí. Kdo jiný by měl být mimořádně citlivý k něčemu tak strašlivému, jako je střelba do studentů? Sám přiznal, že o rezignaci uvažuje, ale poradí se se svým okolím a spolustraníky. O čem? O svém svědomí a politickém kolapsu? V pondělí pořádá Marian Jurečka snídani s novináři, jejímž obsahem jsou „úspěchy a výhledy lidovecké sociální politiky“.

Zkušený vládní harcovník Jurečka musí vědět, že nic z toho média zajímat nebude, byť důchody, rodičovský příspěvek a dávky na bydlení jsou tématem roku. Jediná otázka, která je nyní na stole, zní: Rezignujete?