Vybavila jsem si jeho slova, když jsem poslouchala včerejší vyjádření prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka k rozhodnutí kancléře Vratislava Mynáře stáhnout správní žalobu na NBÚ. Zdůvodnil ji nedůvěrou v nestranný postup soudců Městského soudu Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla. A především v Nejvyšší správní soud, kam by zamířila Mynářova eventuální kasační stížnost.

Ten by byl podle Hradu ovlivněn názorem svého bývalého předsedy Josefa Baxy, který veřejně promluvil o snaze Miloše Zemana zasahovat do živých případů a verdikty směňovat za soudcovské pašalíky.

Kresba dne Milana Kounovského

Ovčáček zdůraznil, že Josef Baxa požádal o schůzku s hlavou státu sám a konzultoval s ním výběr funkcionářů NSS. Podle mluvčího jde o totožnou záležitost, jako když prezident vyjadřuje názor na některé soudní kauzy. Na závěr řekl, že jeho šéf má v Mynáře, který ze zákona prověrku na stupeň přísně tajné nepotřebuje, plnou důvěru, tudíž kancléřem zůstane.

Zruční manipulátoři

Miloš Zeman obdivuje světové lídry, kteří spravují své země bez toho, že by jim do toho kafraly vlivné opoziční strany, nevstřícní soudci a nezávislá média. Proto má mentálně blízko k Vladimiru Putinovi, Si Ťin-pchingovi či Viktoru Orbánovi. Vždyť jejich vládnutí je tak snadné. Kromě poslušné kohorty panošů v nejbližším okolí jim v tom pochopitelně pomáhají i zruční manipulátoři, kteří denně přesvědčují lid o pravdách, jež mají k realitě daleko.

A tak Ovčáček mlčí o slibu Miloše Zemana z roku 2013: „Vratislav Mynář si bude muset urychleně udělat prověrku. Buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, a pak zůstane kancléřem, anebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“

Kdyby mu ho někdo připomenul, odvětí, že by ji Mynář nepochybně dostal, kdyby soudy pracovaly nestranně, což se ovšem neděje. A asi by přešel fakt, že bývalý náčelník hradní Vojenské kanceláře Rostislav Pilc, jenž od NBÚ také prověrku nedostal, se odvolal a Městský soud v Praze mu dal za pravdu. Zřejmě tedy nejde ani tak o soudy, ale o Mynářovo přesvědčení hraničící s jistotou, že by osvědčení nezískal.

Hrad vypouští balonky s bílou barvou, jimiž přetírá černou skutečnost: Baxa je zhrzený. Městští soudci nejsou nestranní, protože v minulosti pracovali pro lidi nemající rádi Mynáře. Kancléř je bezúhonný, ale lepšolidi z pražské kavárny mu chtějí za každou cenu zkazit pověst. Prezident Zeman nikoho neovlivňuje, jen „nasává“ názory, stížnosti a stesky voličů a zcela nezištně je tlumočí tu soudcům, tu státním zástupcům a nejčastěji premiérovi a ministrům, kteří by náhodou mohli být odvoláni. Nikdo by přece nevěřil, že s ministrem kultury Antonínem Staňkem (to není fake news, ten pán opravdu existuje) neprobíral bohulibý záměr využít zdanění církevních restitucí k opravám církevních památek, ale jeho podporu výměnou za odvolání ředitele Národní galerie Jiřího Fajta.

Jak se zachovají?

Plíživá normalizace zatím naráží na spoustu překážek. A je důležité sledovat, jak se s nimi jejich aktéři vypořádají. Například jak se zachová premiér Babiš ve věci kybernetické bezpečnosti a čínské firmy Huawei?

Čím vysvětlí adept na ústavního soudce Aleš Gerloch, že se nedostavil na ohlášenou tiskovou konferenci, kde rektor UK sdělil úmysl podat další žalobu kvůli nejmenování Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta profesory? A jak se šéf Městského soudu Libor Vávra, který nyní srdnatě hájí své dva soudce, postaví k tomu, že právě jeho by prezident Zeman rád za tři roky viděl v čele Nejvyššího správního soudu? Ve všech a mnoha dalších bodech by bylo záhodno, aby černá zůstala černou a bílá bílou.