ČSSD možná působí mdle a zmateně, ale nelze jí odpárat zásluhu na tom, že zachránila tvář České republiky. Stačilo málo a Babišovo hnutí se spojilo s Okamurovou SPD. Což je také SPD poslance Lubomíra Volného, který nedávno od řečnického pultíku pokřikoval na kolegu Birkeho z ČSSD: „Pojď ven!“ Venku jsme mohli být úplně všichni.

Kdyby Babiš sestavil kabinet s SPD za podpory komunistů, těžko by dnes jásal nad pozvánkou do Bílého domu. A po výrocích poslance Roznera o neexistujícím pseudokoncentráku v Letech by se možná nepodíval ani do Izraele (byť Rozner mluvil o lágru pro Romy).

Výnosné karamboly

Kresba Milana KounovskéhoPod taktovkou Jana Hamáčka se sociální demokraté rozhodli, že vytrhnou republice trn z paty a s Babišem do toho půjdou. Stála před nimi přetěžká úloha, totiž dokázat, že vedle dominantního partnera nejsou jen trpěnou partičkou „užitečných idiotů“. Svoje vládní angažmá po tragickém volebním výsledku začali nevalně.

Jejich kandidáta na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho zamítl prezident Miloš Zeman a post šéfa těžce vybojovaného resortu práce a sociálních věcí Petr Krčál musel kvůli opsané diplomové z vlády odejít.

Jak se ukázalo, zrovna tyto karamboly se jim nakonec vyplatily. Resortu sociálních věcí se ujala dynamická Jana Maláčová, diplomacii převzal socialista moderního střihu Tomáš Petříček. Podle mediálního tónu se jeví, že právě tito dva mladí politici, nikoli zkušení šíbři Zimola, Hašek či Škromach, reprezentují platformu Zachraňme ČSSD.

Jenže novinové titulky nebo zpravodajské pořady v ČT nejsou objektivním odrazem nálad ve společnosti či partaji samé.

Rozjetý Andrej Babiš pohltil téměř celý veřejný prostor. Zahraniční politikou počínaje školními dílnami či výstavbou vládní pražské čtvrti konče. Je to on, kdo nastoluje dnes a denně agendu. Pamatuje si snad někdo nějaký výrok, akci, legislativní počin, který by měl na kontě Hamáček?

Hlavně neurazit

Šéf sociálních demokratů si zřejmě jako hlavní cíl vytkl nečeřit vody, na vládě, na Hradě i ve straně. Nedělá nic, co by někoho popudilo nebo nadchlo. Pochybuji, že to je cesta k příštím vítězstvím.

Stačí se podívat na Piráty, kterých je všude plno a ve sněmovně jsou nejaktivnějším subjektem. Zmiňuji je záměrně, neboť podle slov jednoho významného sociálního demokrata by za normálních okolností byli Piráti členy ČSSD. Jenže zatímco poslanecká mládež s černou vlajkou oslovuje převážně lidi od 18 do 30 let, sociální demokraté se tímto směrem nevydali.

Jak ovšem správně podotkl Petříček, není vlastně zřejmé, kudy kráčejí.

„Nové vedení by mělo jasněji ukázat, kým ČSSD je. Modernizaci strany jsme nikdy nedotáhli, měli bychom se stát srozumitelnějšími a ve vládě být víc slyšet,“ uvedl na setkání s novináři. Což znamená, že Hamáček, jenž se zajisté opět stane předsedou, bude muset přidat.

Už proto, že socialistům hrozí výprask ve volbách do Evropského parlamentu, což klidně může vyvolat ve straně zemětřesení a požadavek mimořádného sjezdu. Ukázalo by se totiž, že přicmrndávání Babišovi, jak ho předvádí ministr kultury Antonín Staněk, k ničemu nevede.

Na nedávné ideové konferenci sociálních demokratů, kam přes slíbenou účast nakonec jejich předseda nedorazil, zazněla spousta výzev. Například směrem k ministrovi zemědělství, který není vnímán jako součást oranžového družstva a nepředkládá podněty, na nichž by se ČSSD mohla profilovat.

Často zněla otázka, proč členové vedení neustále zdůrazňují ekonomické aspekty na úkor hodnotových. Nebo zda se ministři a poslanci dostatečně chopili výbušného tématu bydlení, exekucí a chudobou postižených regionů?

Nostalgické pošilhávání 

Delegáti sjezdu se musí rozhodnout, jestli budou nostalgicky pošilhávat po Hradu a sáhnou po lidech typu Michala Haška, nebo se přikloní k sobotkovské linii reprezentované Petříčkem a Maláčovou.

Netroufám si říct, co by sociálním demokratům přineslo víc voličské přízně. Nejhorší by ale podle mě bylo, kdyby setrvali v blažených vodách nečinnosti a vládního pohodlí ve stínu hyperaktivního premiéra.