Jde především o státní maturity. Už na jaře roku 2021 se má na gymnáziích a lyceích povinně maturovat z matematiky, o rok později na většině středních škol. Očekávaný debakl nahání hrůzu každému, komu české školství leží na srdci.

Čísla studentům nejdou

Z matematiky, která je zatím stále výběrová, propadá každoročně kolem pětiny žáků, letos to bylo 22,3 procenta. Je nasnadě, že během tří let, jež zbývají do dne D, se nijak dramaticky výuka předmětu nezmění. Co se ale změnit může, je nastavení maturitních testů. Jenže ani to není úplně snadné. Jak říká šéf resortu Robert Plaga v sobotním rozhovoru Deníku, pokud se obtížnost výrazně sníží, gymnazisté ke zkoušce ani nemusejí chodit, když se posune výš, odskáčou to žáci učňovských oborů. Přitom státní maturita je tu od toho, aby dala pomyslné razítko kvality všem, kdo absolvovali středoškolská studia a naučili se to, co měli. A to je ono příslovečné jádro pudla.

Co mají žáci umět

Úplně nejdůležitější otázka totiž zní, co všechno mají dnešní středoškoláci umět, aby obstáli v životě, na vysoké škole i před přísnou komisí na potítku. Je to sumář příkladů podle Jednoty českých matematiků a fyziků, úlohy z Cermatu, nebo dobrá znalost aritmetiky, zlomků, trojčlenky a základů geometrie?

Dokud si hlavy pomazané v této otázce neudělají jasno, nehneme se z místa. Těsně to přitom souvisí s tím, co je širší veřejnosti neznámé. Dříve se tomu říkalo osnovy, nyní jde o rámcové vzdělávací programy, které jsou daleko volnější a dávají školám hodně prostoru pro vlastní invenci. Práce na jejich revizi je ale neuvěřitelně zdlouhavá a zvenčí to vypadá, že teoretici v Národním ústavu pro vzdělávání (NÚV) si hýčkají svoji materii a doufají, že do pěti let vysedí zlaté vejce.

Tady je namístě rázný zásah státu. Ovšem opět platí, že musí říct, co chce. Mají-li například matematici nutkání rozsah látky ještě rozšiřovat, měla by přijít rázná stopka. Ministr Plaga soudí, že 70 procent času by se mělo věnovat novým věcem a 30 opakování. To je rozumné východisko, které by si v NÚV měli osvojit. Stejně tak je nutné odbourat z češtiny gramatické jemnůstky, které v praktickém životě k ničemu nejsou.

V chaotickém světě s rozvolněným vnímáním hodnotových žebříčků je zato nesmírně potřebné umět číst mezi řádky a přes velké literáty se dobírat podstatných souvislostí světa vezdejšího. Proto by se z mého pohledu mohl stát učitelem českého jazyka a literatury jen ten, kdo kromě dobré znalosti vět přísudkových a doplňkových umí poutavě přiblížit Čapka, Dostojevského nebo Hemingwaye. Zažila jsem několik češtinářek, které by zajisté vynikaly v korektorně, ale před tabulí dokázaly dětem literaturu především znechutit. Znáte to: Tak kdypak se narodil Vrchlický (někdy v minulosti), jaké bylo jeho pravé jméno (že by Frida Kahlo?), kolik toho napsal (hodně) a kdo jeho trilogii zhudebnil (tipnu Fibicha, ale mohl to být i Smetana).

Kdo má mít maturitu

Až tohle všechno bude mít ministerstvo pohromadě, může se mu vše sesypat jedinou otázkou, kterou si Plaga také klade: „Proč máme tak vysoký podíl žáků v maturitních oborech?“ Tady se na podzim, který chce ministr věnovat debatě o podobě zkoušky dospělosti, může strhnout pořádná mela. Být Plagou, nechám to na premiéru Babišovi, jenž o sobě prohlašuje, že je „jednoduchý člověk pro jednoduché lidi“.

Ten by mohl říct naplno, co si většina obyvatel stejně myslí, totiž že učňáky mají být pro šikovné kluky a děvčata, kterým prostě škola nejde. Bez maturity. Což ovšem neznamená, že by si ji kdykoli v budoucnu nemohli dodělat.

A už vůbec tím nechci říct, že by si skladník nemohl číst Vergilia v originále, jak by podotkl profesor Hrbolek z kultovní komedie Marečku, podejte mi pero. Mohl, když ho to baví. Ale neměli bychom ho k tomu nutit.