Francis J. Underwood z legendárního amerického seriálu Dům z karet neváhal kvůli svému prezidentskému snu vraždit, v jeho pojetí likvidovat překážky na cestě k vrcholu. Stamiliony lidí na celém světě fascinovaně sledovaly jeho tahy, intriky, mazané úskoky, velké plány, cynické využívání přátel a labužnické pomlaskávání při masakrování nepřátel. Nic z jeho mimořádných schopností přežít na špici mu nakonec nebylo platné. Stavba s chatrnými základy se zhroutila. Zhruba stejně jako kariéra jeho představitele Kevina Spaceyho.

Likvidace nepřátel

V posledních týdnech u nás leckdo se stejným úžasem zírá na to, jak si Miloš Zeman pohrává s republikou. A jak mu vše vychází.

Babišova vláda v demisi je u kormidla pět měsíců. Státní správu opouštějí desítky lidí, mezi nimi například šéfové Generální inspekce bezpečnostních sborů či civilní rozvědky, ale také České pošty a Lesů ČR. Bude se měnit služební zákon, a naopak na obchody ČEZ nedohlédne kvůli trvajícímu vynětí z registru smluv nadále nikdo. Dozorčí rady státních podniků obsadí vyslanci spřátelených politiků, nominační zákon je zapomenut. Na odchodu z kabinetu jsou sluníčkáři, kteří si naivně spojovali politiku s pravdou a láskou jako Robert Pelikán či Martin Stropnický. Ten první se vzepřel úplně, vydal ruského hackera Nikulina do USA a Okamurovu SPD nazval fašistickou stranou.

To se na Hradě neodpouští, a tak si na soudcovský talár bude muset poprvé v historii ČR počkat 40 právníků, které Pelikán navrhl ke jmenování. Bohuslav Sobotka byl sice odsunut za okraj propasti, ale jsou tu jiní, jimž je třeba ukázat, kdo je tu pánem. Třeba takový europoslanec Miroslav Poche. Dovolil si podpořit Jiřího Drahoše, tak má smůlu. Na křeslo ministra zahraničí bude muset zapomenout.

Miloš Zeman si veřejně řekl o šéfa diplomacie, který by se mu zamlouval, totiž o Jana Kohouta, nezlomného přítele čínského lidu a jeho investorské chuti. Mimochodem Čína. Zpovykaní komentátoři před pár dny jásali nad zpackanou misí CEFC a „mrtvolou“ Jaroslava Tvrdíka. Teď mlčí, protože by museli přiznat, že Miloš Zeman tuhle nepříjemnost zvládl bravurně, dluhy jsou splaceny, Tvrdík zpátky v sedle a kšefty jeho nejbližších s čínskými parťáky, tentokrát ve státním hávu, mohou pokračovat.

Karikatura dne Milana Kounovského

Ruskému příteli Vladimiru Putinovi Zeman sice Nikulinovu hlavu na zlatém podnosu nepřinesl, ale s novičokem zaválel. V Česku se vyráběl a hotovo. Koho zajímá, že při mikrosyntéze a úplně jiný typ, než jaký byl po-užit v Salisbury. Ani poslanci o tom nemohli mluvit, protože koalice ANO, KSČM, SPD a ČSSD (sic!) to znemožnila. Do hlasovací party se přidali sociální demokraté proto, že mají ze Zemana panickou hrůzu. Skoro se mi chce napsat, že oprávněně.

Prezidentský systém

Ve čtvrtek totiž prezident republiky sdělil něco, co je vybočením z ústavy a přímým nakročením k prezidentskému systému.

Kromě hojně propíraného faktu, že podruhé jmenuje Andreje Babiše premiérem už 6. června, naznačil, že by to nadlouho mohlo být to jediné, co vzhledem ke kabinetu učiní.

Zemanovi je totiž jasné, že jakmile tu bude vláda s důvěrou, jeho vliv dramaticky zeslábne, byť by v ní zasedli spříznění ministři Miroslav Toman či Jan Kohout. Když ale bude jediným jmenovaným členem vlády Andrej Babiš, zatímco všichni ostatníi zůstanou v demisi, prezidentova role bude naprosto zásadní.

Nepohodlné kverulanty Pelikána, Stropnického, Šlechtovou či Ťoka vystřídají lidé, které vybere dvojice Nejedlý a Mynář, a prezident je schválí. Nic se v zemi nepohne bez jejich souhlasu. Tento underwoodovský scénář může narušit jediná věc, totiž legitimní vláda ANO a ČSSD. Sociální demokraty to může stáhnout ke dnu, ale republiku (aspoň na čas) zachránit.