Ostře se například ozvala bezpečnostní expertka a poslankyně ODS Jana Černochová: „Je dobře, že je postoj ODS zcela odlišný od postoje Václava Klause ml. Nedávno byl potvrzen při hlasování o rozšíření operace v Afghánistánu, o což nás žádala Severoatlantická aliance, tedy hlavní garant naší bezpečnosti.“

Tato polemika, stejně jako čerstvý duel Ladislava Jakla a historika Igora Lukeše v ČT na téma Donald Trump, dokazuje, na co naráží mainstreamová politická i mediální scéna. V uvedeném případě Jakl zdůvodňoval, proč je podle něj Trump úspěšným prezidentem, zatímco bostonský univerzitní profesor Lukeš šokovaně sdělil, že je pod jeho úroveň polemizovat s nějakým chlápkem, který nosí koňský ohon. Trump (Zeman, Babiš, Putin dosazujte dle libosti) je prostě tragédie, a kdo to nechápe, je mdlého rozumu. Přesně tento typ argumentace je důvodem, proč se TOP 09 dostala do sněmovny jen s odřenýma ušima a nyní se nachází pod hranicí volitelnosti. Se zásadami to nemá nic společného.

Naslouchat lidu

Devízou populistických a zároveň inteligentních politiků je chytlavě, jasně a bez příkras formulovat myšlenky, které víří v hlavách většinového obyvatelstva. Tedy nikoli přežvýkávat učené hovory z akademických pracoven, ale naplno říct to, o čem by se profesor Petr Fiala bál byť jen šeptat.

Důležité je ovšem nepřekročit tenkou hranici mezi ještě přijatelnou provokací a už nestravitelnou urážkou či lží. A umět číst v mapách budoucího výboje. Toto umění zvládl Miloš Zeman, který i díky němu dvakrát zvítězil v prezidentské volbě. Na-opak se mu nikdy nenaučil republikán Miroslav Sládek a na propadák to vypadá i u lídra SPD Tomia Okamury. Je třeba připomenout, že Zeman jako první zvedl migrační tematiku a pojal ji agresivně odmítavě. Co se před čtyřmi roky zdálo neúnosné, je v současnosti všeobecně sdílený model a státem prosazovaná strategie.

Bývalý premiér Jiří Paroubek v nedávném rozhovoru pro Deník uvedl: „Lidé se migrace bojí, možná trochu iracionálně, ale sami od sebe se toho strachu nezbaví. Buď jim politik pomůže, nebo, není-li toho schopen, musí jít cestou, kterou lidé jít chtějí.“

Většinová populace je obdobně ostražitá vůči inkluzi, neziskovým organizacím nebo rozpínavosti bruselské byrokracie. To je hřiště, na němž se Václav Klaus ml. pohybuje s bravurou Cristiana Ronalda. Jím navrhovaná řešení jsou jednoduchá (zrušit, neplatit, odejít) a zcela srozumitelná. O důsledcích či nákladech většinou nehovoří. Přesto, nebo právě proto, mu rostou řady příznivců.

Politici ODS dělají velkou chybu, když na Klause reagují roztrpčeným brbláním nebo sdělením, že nejde o stanovisko strany. Pokud osobnostem jeho typu chtějí zabránit ve vzestupu na nejvyšší vrchol, musejí mít po ruce přesvědčivé protiargumenty. Podporujeme naši účast v Afghánistánu, protože to přináší tyto a tyto nezpochybnitelné bezpečnostní záruky pro české občany. Pokud nic podobného říct nemohou, prohrají.

Zrod krále? 

V okurkové sezoně se možná rodí cosi nového. Okamurova SPD upadá, její členové se hádají a podávají na šéfa trestní oznámení, ba dokonce usilují o zrušení strany. Zároveň za SPD kandiduje bývalý politický tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl. S velmi podobnými názory, jaké prezentuje Klaus junior. Myslím, že je jen otázkou času, kdy tento tandem převezme elektorát SPD, vzdálí se ODS a nastoupí českou orbánovskou cestu. Zásadní otázka tedy zní, kdo je bude následovat a jak na jejich přímočarou kritiku liberální demokracie a evropské integrace budou reagovat politici ANO a ODS.