Berlíňané navrhli v referendu vyvlastnění bytů. Ne všech, jen těch, které drží stavební firmy kvůli zisku. A ne komunisticky, nýbrž za solidní náhradu. Má to pomoci lidem. Ceny nájemného rostou do nebes. Pořídit si bydlení je prakticky nemožné.

Že by se v Berlíně bojovalo za Prahu? Nejen tam, ale i v dalších velkých městech u nás je to podobné. A politici levice, ať už sociální demokraté nebo Piráti, si zahrávají se stejnou myšlenkou. Prázdné byty, když už ne vyvlastnit, tak aspoň obsadit za obvyklý nájem.

Stojí tu proti sobě dva principy. Právo na soukromý majetek. A právo na solidní bydlení. Na první pohled se zdá, že ono dobré bydlo má navrch. „Proč máme platit nesmyslné sumy, když si někdo keťasí byty, aby si namastil beztak tučnou kapsu?“

Na druhý, tedy moudřejší pohled je to jinak. Liberální společnost založená na soukromém vlastnictvím není dokonalá. Nezaručuje ani spravedlnost pro všechny. Natož pak laciné byty. Všechny pokusy opravit tržní systém však skončily buď masakrem, nebo bídou, nejčastěji však obojím. Berlíňané zdánlivě hlasovali pro spravedlnost, ve skutečnosti však pro zárodek zla. Tím totiž veškeré vyvlastňování vždy skončilo.