Záměr je to marný. Petr Fiala a spol. by si měli připomenout trudný konec Čtyřkoalice. To byl spolek menších stran, které se stmelily proti vládě opoziční smlouvy Miloše Zemana a Václava Klause.

Průzkumy vypadaly nadějně, ba skvěle. Jenže celé se to rozpadlo. Proč? Nebylo možno uspokojit ambice politiků.

Koalice totiž odsunuje do stínu ty, kdo už si vyboxovali téměř jisté slunné místo na kandidátce. Udělají tedy všechno pro to, aby se zas vydrápali nahoru. I kdyby byl soupeřem ďábel sám, osobní prospěch je pro drtivou většinu zdejších straníků jednoznačně na prvním místě.

Strany zde nejsou masová hnutí, ale kluby lidí, kteří chtějí získat moc a další výhody. Místní buňky jsou uzavřené skupiny, v nichž probíhá takřka darwinistický zápas o vliv, a tedy o lepší místo na kandidátní listině. Čtyřkoalice mohla na počátku tisíciletí změnit českou politiku, kdyby byli straníci trochu méně sobečtí.

Nebyli. A nebudou ani nyní.

Koaliční jednání jsou za této situace odsouzena k nezdaru. Může tedy opozice volby za rok a něco vyhrát? Může. Jenže si musí najít něco, co jí dosud chybí: Myšlenky a osobnosti.