Ano, je to samozřejmě hlavně ostuda premiéra Andreje Babiše a jeho Agrofertu. Ale je to také ostuda nás všech, občanů České republiky. Ostuda, za kterou si můžeme sami.

Výsledkem celé akce může být sice hrstka vnitropolitických bodů pro protibabišovskou opozici, ale ve svém důsledku to dál sníží důvěryhodnost Evropského parlamentu a Evropské komise, tedy unijních orgánů, kterým už teď většina Čechů nasazuje psí hlavu.

Uspěchaná rezoluce

První špatnou věcí je načasování. Čeští Piráti projevili opět svoji nezkušenost s působením na evropském kolbišti. Piráti, kteří využili k navržení jednání své politické spojence ve frakci Zelených (v níž je jediná pirátská europoslankyně Němka Julia Reda), totiž prosazení jednání o premiérově střetu zájmů uspěchali.

Bylo by zcela na místě, kdyby se rezoluce o Babišově střetu zájmů projednávala v momentě, kdy rozhodne Evropská komise. Ta se bez ohledu na Evropský parlament  zabývá českým premiérem už dlouhé týdny. Politická a pro Brusel nezávazná rezoluce ukazuje, že o Babišově vině je přesvědčena velká většina poslanců Evropského parlamentu.

Na druhou stranu může mít ale negativní účinek pro váhu rozhodnutí Evropské komise ohledně Babiše a Agrofertu.

Pokud Brusel rozhodne v Babišův neprospěch, může to český premiér vykládat tak, že Brusel jednal pod politickým tlakem Evropského parlamentu. Vzhledem k pověsti, které se Brusel v Česku „těší“, mu to voliči, zmatení mnohaletou rétorikou Václava Klause a jemu podobných, lehce uvěří.

Unie řeší náš vlastní úkol

To může mít devastující účinky, jak pro podporu Evropské unie v rámci celého Česka, tak pro celkovou důvěryhodnost rozhodnutí Evropské komise v kauze Babiš a Agrofert. Nemluvě o nechuti vůči Evropskému parlamentu ze strany českého premiéra, která je už teď velká, a rozhodně to nepřispívá tomu, jaký obraz Česko a jeho vláda ve Štrasburku mají. Druhou špatnou věcí je, že Evropská komise za nás Čechy nyní řeší náš domácí úkol. To, že český zákon o střetu zájmů, přijatý kvůli Babišovi minulým parlamentem, se prostě ukázal jako slabý a neúčinný.

Strany, které v té době byly v parlamentu, s výjimkou Pirátů tedy všechny, měly i bez poslanců ANO zcela pohodlnou většinu. Nebyl problém Babiše v jeho napojení na Agrofert i média omezit daleko více. Alespoň tak, aby s tím nebyl problém dnes, kdy platí o něco tvrdší přístup ke střetu zájmů.

Babiš a my, jeho voliči

Viníkem, nikoli obětí dnešní situace je Andrej Babiš. Nejméně od léta tohoto roku moc dobře ví, že se jako premiér dostává ohledně dotací pro Agrofert do střetu zájmů. Pokud by tomu tak náhodou nebylo, měl by vyházet celé právní oddělení koncernu, které má tyto věci, jež se týkají miliardových příjmů koncernu, bedlivě hlídat.

Je Babišovou vinou, že sám o sobě se už při vstupu do politiky jasně neodstřihl od svého podnikání, nemluvě o mediálním impériu. Je to možná i proto, jak řekl jeden z jeho blízkých spolupracovníků, že „Babiš prostě nechápe demokracii“. Pokud to tak ale je, měl zůstat v byznysu a necpat se do demokratické politiky. V ní totiž zatím udělal víc škody než užitku. A je jedno, že maká dvacet hodin denně.

Nakonec jsme tu ale i my, čeští voliči. O tom, že Babiš má obří koncern Agrofert, že ovládá významnou část médií, že si může přihrát miliardy a miliardy sám sobě, nejen ty z EU, o tom všem jsme my voliči věděli dopředu. Přesto mu pětina a pak skoro třetina z nás dala svůj hlas a poslala ho do funkce premiéra. Jeho štrasburská ostuda je proto naší ostudou. A nemylme se, miliardy, jež možná budeme muset EU vracet, nebudou jeho, ale naše miliardy. Dobře nám tak.