Když se ale Kaczynski v době vrcholící pandemie rozhodl prosadit prezidentské volby, v nichž by se hlasovalo jen korespondenčně a nebyla by možná žádná předvolební kampaň, Gowin se vzbouřil a podal demisi. Kaczynski, který chtěl takto ohnutými volbami zajistit lehké vítězství „svému“ prezidentovi Andrzeji Dudovi, najednou zjistil, že nemá v Sejmu většinu. Musel ustoupit, volby byly odloženy a konaly se v daleko regulérnějších podmínkách. Z odložených voleb se stalo drama, Duda zvítězil až v druhém kole. Tak těsně, že se o svůj výsledek musel do poslední chvíle obávat.

Poté, co opozice prohrou v souboji o prezidentský post ztratila šanci blokovat další vládní demontáž demokratických poměrů, jsou Gowin a jemu podobní lidé ve vládním táboře poslední nadějí na to, že se podaří zabránit největším excesům. Takovým, které by dále rozdělily dnes velmi nesmiřitelné dvě poloviny Polska a Polsko definitivně dostaly mimo společenství demokratických zemí.

„Bez hlasů mé strany nemá PiS většinu,“ nechal se slyšet i včera Gowin, který dodal, že chce dál naplňovat název své strany Porozumění a „zasypávat příkopy mezi Poláky“. Na vůli Poláků po skutečně svobodném Polsku a na lidech jako Gowin bude teď záležet budoucnost této i pro nás klíčové středoevropské země.