Rusko jednalo s Borrellem během jeho návštěvy, kdy mimo jiné vypovědělo diplomaty tří unijních zemí za monitorování protivládních demonstrací, jako s onou příslovečnou onucí. Na jeho návštěvu dobré vůle odpovědělo nevůlí k čemukoli, co by se dalo tak nazvat. Neumožnilo Borrellovi dokonce ani takovou maličkost, jakou by bylo setkání s vězněným Navalným. Trapně pak vyzněla tisková konference, během níž se Borrell nezmohl na odpor, odvahu odsoudit putinovské Rusko našel až po odletu z Moskvy.

Ale nemylme se. Borrell, který chtěl zřejmě vyzkoušet po několika letech na putinovské vládce Ruska trochu cukru, když doposud používaný sankční bičík moc nezabral, došel možná za okraj přijatelného a zřejmě i možného. Utržil pouze ponížení, kterého se spolu s ním dostalo celé Evropské unii. Při výzvách k demisi a odvolání Borrella bychom neměli zapomenout na to hlavní. Hlavním problém není Borrell, ale dnešní Rusko. Nepřátelský, zákeřný, prolhaný, do teroru se propadající stát. Ne přítel, ale nepřítel Evropy, nás Evropanů. I když to nechceme, je tomu tak.