Není to vina Evropské unie, ale vlád členských států, z nichž se ty z naší části Evropy trhly jako první v naději, že se před koronavirem nějakým zázrakem zachrání. Evropské komisi a dalším celoevropským orgánům nikdo nedal právo vyhlásit nějaká celounijní pravidla pro boj s koronavirem, a tak moc dělat nemůže.

Přesto jen díky schengenskému prostoru EU, otevřeným hranicím a bezcelní zóně může i nyní přes koronavirové restrikce dále proudit zboží z jedné unijní země do druhé. Premiéři a prezidenti se mezi sebou alespoň dohadují, co by mohlo být nejlepší řešení, unijní peníze jdou mimo jiné i týmům výzkumníků, kteří na Covid-19 hledají lék.

Jednotný evropský trh a unijní solidarita mezi státy sice nezabrání tvrdým ekonomickým dopadům koronavirové krize, ale mohou urychlit hospodářské zotavení a přinést pomoc nejslabším a nejpostiženějším.

Unie, kterou tvoříme my se svými vlastními politiky, kteří se ukazují jako nepříliš schopní, nedokáže s malými pravomocemi a možnostmi zázraky. Ale je jako tři kila pomerančů. Před virem nezachrání, ale přesto pomůže.