Není to proto, že bych nebyl hrdým Čechem, že bych neměl rád svoji vlast, kterou dokážete najít při pohledu z vesmíru i bez mapy, chráněnou ze všech stran horami. Je to malebné místo, zvláštně do sebe uzavřené, dávající pocit bezpečí. Mnohdy falešného, jak se mohli přesvědčit za nacistické okupace, která skončila právě před 75 lety, i moji rodiče a prarodiče. Ta naše kotlina se o dalších pár let stala na dlouhé roky pastí, klecí, kde směrem na západ byla plot, dráty a vojáci. Tvrdili nám, že nás tím chrání, ale nebyla to ochrana, ale vězení. Teď jsme to na měsíc zažili znovu. Jen ta klec byla všude, o Slovensko menší. A zase nás to mělo chránit, ne před imperialisty, ale před virem.

Když nás tady naše vláda takto zavřela, možná nejen já, ale i vy jsme si uvědomili, o co bychom přišli, kdyby to tak zůstalo. Přišli bychom o Evropu, která nám nabídla, že může být vlastí našich vlastí. Že nemusíme být jen Čechy, ale můžeme být i Evropany.

Cesta k tomu začala právě před sedmdesáti lety, kdy výjimečný Francouz, ministr zahraničí Robert Schuman, navrhl lék na dvě předchozí války. Navrhl vytvoření Unie. Výroční den 9. května 1950, kdy tak ve svém projevu učinil, je slaven jako Den Evropy.

Z ocele a uhlí, základu tehdejší spolupráce vítězné Francie, poraženého Německa a dalších zemí západní Evropy toho v Evropě mnoho nezbylo. Ale místo šesti původních států nás dnes je dvacet sedm. Ano, Británie je, doufám že jen prozatím, napůl venku, další země se ale do Unie hlásí. Unie je po Indii nejlidnatější demokratický prostor světa s téměř nejvyšší životní úrovní na planetě, se sociální péčí, zdravotnictvím i právními jistotami, které nám naprostá většina planety závidí. Závidí nám i naši EU, složitou, protože dobrovolnou spolupráci tolika států a národů, kterou nikde jinde na světě v tak vyspělé podobě nenajdete.

Napadeni koronavirem

Ano, koronavirem neonemocněli jen statisíce Evropanů, ale nákaza postihla i Evropskou unii, naši Evropu. Je na nás, Evropanech, abychom ji znovu uzdravili. Nebude to jednoduché, protože virus nenapadl jen naši imunitu, ale poničil i naše evropanství.

Naši nelehce nabytou schopnost solidarity, spolupráce, otevřenosti vůči Evropě za hranicemi našich národních států. Mnohým z nás ale divná a těžká doba snad pomohla uvědomit si skutečné hodnoty, věci na kterých záleží. Pocit, že bez Evropy, Evropské unie by nám nebylo lépe, ale hůře, mezi ně, věřím, patří.