Konec dobrý, všechno dobré, dalo by se říci po konci osmiletého vládnutí autoritářského Práva a spravedlnosti a nástupu vlády Donalda Tuska. S těsnou, někdy jen politicky uplacenou většinou v polském Sejmu ořezala tato nacionalisticko–sociální strana z polské demokracie tolik, kolik jen ořezat beze změny ústavy šlo. Polsko by se z toho mělo poučit a udělat vše pro to, aby se to nemohlo už příště stát tak lehce, jak se to stalo. Proto nestačí jen vrátit Polsko do stavu před nástupem Jaroslawa Kaczynského k moci. Ale je třeba v příštích letech vyztužit polské demokratické a soudní instituce tak, aby opakování likvidace nezávislosti soudů a veřejnoprávních médií nebo ovládnutí polostátních a státních firem a jejich změna na dojnou krávu a slouhu vládnoucích sil nebylo v budoucnu tak lehké.

Přečtěte si další komentář Luboše Palaty:

Luboš Palata
Konec velké české epochy. Doby Karla Schwarzenberga

Nejde o to, vyměnit vládě posluhující novináře státní, ve skutečnosti stranické televize za ty sympatické a posluhující nové vládě. Nejde o to, vyměnit stranicky nominované soudce vlády Práva a spravedlnosti za soudce vyslané vládou Donalda Tuska. Nejde jen o to, splnit demokratické podmínky Evropské unie, aby mohly být Polsku konečně vyplaceny stovky a stovky miliard Plánu obnovy EU. Jde o to, ukončit polsko-polskou válku a vrátit polské demokracii plnou sílu. Nastavit pravidla, která přežijí dobu mnohem delší než čtyřleté období nové polské vlády. Možná to nepůjde hned, ale přesto je třeba se snažit i o dohodu alespoň s částí Práva a spravedlnosti a aspoň zakotvit část těchto demokratických kroků jako zákony ústavní. To je ten největší a nejtěžší úkol, který před Tuskem a jeho vládou stojí.