Jsou i země, které jsou na tom hůř – Lotyšsko a Bulharsko jen s pěti procenty a kouskem. U Lotyšska a Bulharska je důvod jasný. Každá země se mohla rozhodnout, kolik a jaké vakcíny si předem přes EU objedná. Lotyši a Bulhaři doplatili na to, že vsadili vše na AstraZenecu, a teď, když firma krátí dodávky, mají problém.

Česko však na AstraZenece zásadně závislé není. Problém Česka je jinde. Některé země jako Dánsko šly při objednávkách na jistotu. Zjednodušeně řečeno si objednaly několikanásobně více vakcín, než kolik potřebují, aby, když se nějaká vakcína ukáže neúčinná nebo se opozdí či budou problémy s dodávkami, dokázaly celé obyvatelstvo naočkovat třeba jen vakcínou jediné značky. S tím, že přebytek vakcín poskytnou třeba rozvojovým zemím. V Česku, kde někomu pomáhat není v posledních letech příliš zvykem, jsme si objednali jen o trochu víc vakcín, než spotřebujeme.

Babišova vláda ušetřila pár miliard. Jenže každý měsíc navíc, kdy nemáme pročkováno, nás stojí daleko víc a o tisících zmařených životů ani nemluvě. V normálním životě se tomu říká ušetřit na špatném místě. Například na pojistce. Touto pojistkou pro nás mohl být nákup velkého množství vakcín. Je tragické, že to kabinet nezvládl. Cena v podobě zmařených životů a krvácející ekonomiky je a bude obrovská.