Odhadem tam na každé tři demonstranty byl jeden tajný, mnoho z nich mělo kamery, kterými si nás všechny filmovali. Pak jsme s pár účastníky, říkejme jim ruští disidenti, šli do malého bytu, kde jsem měl u čaje a cigaret dojem, že jsem na setkání Charty 77. Byli otevření, odvážní, odhodlaní svůj boj za demokracii, za který zaplatil Boris Němcov životem, nevzdat, i když už je putinovský režim začal na kratší či delší dobu zavírat a jinak perzekvovat.

Na tyhle statečné Rusy jsem si vzpomněl, když jsem se dozvěděl o iniciativě dvou desítek senátorů a poslanců, kteří v úterý založili společnost Přátelé svobodného Ruska. A také jsem si připomněl T. G. Masaryka, který v Česku poskytl za první republiky útočiště desítkám tisíc ruských demokratů, co k nám uprchli před bolševickou tyranií.

Svobodné a demokratické Rusko je i dnes naším životním zájmem a podpora ruských demokratů naší morální povinností. Povinností těch, kteří měli to štěstí, že mohou žit v demokracii a svobodě. Pomozme k tomu i Rusům.