Severoatlantická aliance aktivovala článek pět o společné obraně zatím jen jednou za celou více než sedmdesát let dlouhou historii. A to po útoku teroristů na Spojené státy 9. září 2001. To jen na okraj prohlášení Donalda Trumpa na adresu spojenců v Alianci o tom, kdo koho v NATO potřebuje. Protože pravda je taková, že se potřebujeme navzájem. My Evropané Spojené státy a Spojené státy nás Evropany. Jde to přitom ještě dál, za hranici NATO. V dnešním světě, v němž ubývá demokracie a svobody a roste síla totalitních nesvobodných režimů, se potřebují svobodné a demokratické země navzájem. Napříč kontinenty. Uvědomuje si to i Česko, a proto se nyní ministr zahraničí Jan Lipavský vydá do tří pilířů demokratického světa za hranicemi Evropy a Ameriky. Do Indie, Austrálie a Japonska.

Ale vraťme se k Evropě, USA a Rusku. Pravda je, že s Ruskem by si Evropa měla umět poradit sama. Je čtyřnásobně početnější, ekonomicky několikrát výkonnější a i při dnešním stavu svých armád vojensky mohutnější. Jediné, v čem Evropa zaostává, je vedle počtu jaderných hlavic, kde ale i ty evropské na odstrašení Ruka stačí, také počet tanků. Ale na druhé straně není tank jako tank.

Přečtěte si i další komentář Luboše Palaty:

Luboš Palata
Zbytečný summit skončil úspěchem. Za pár minut

V čem se dnešní Rusko a evropské země NATO zásadně liší, je to, že Rusko už roky zbrojilo a připravovalo se na válku, zatímco Evropa si vybírala třicet let mírovou dividendu po ukončení studené války. A to i v době, kdy Rusko už okupovalo Krym a začalo skutečně masivně zbrojit. Musíme to bohužel začít dělat také. Abychom pomohli Ukrajině, ale i sami sobě. Evropu si musíme umět ubránit my sami.

Putin není Hitler, je to jen takový Mussolini, kterého porazili i Řekové, tak jako Putin neporazí ani Ukrajinu. NATO budeme potřebovat na obranu před skutečnými hrozbami pro svobodný svět, mnohem lidnatějšími než Rusko.