Jen pár dní nato ministryně financí prosadila hlasy už nikoli ODS, ale komunistů, že se schodek státního rozpočtu na tento rok zvyšuje na 500 miliard korun. Takže tos tím minulým rokem máme zadlužení za dva roky skoro bilion korun. Kdo si umí spočítat, kolik je jedna a jedna, tomu je jasné, že tuto Babišovu koronahostinu bude muset někdo zaplatit. Zaplatíme ji my, občané této země, a naše děti a asi i naši vnuci.

Ale to je jen jedna strana mince jménem snižování už tak nízkých daní. Tu druhou jsme za poslední rok poznali všichni. Nízké daně znamenají totiž nízkou úroveň veřejných služeb a špatné fungování státu. V normálním životě víme, že kvalitnímu řemeslníkovi, ale i za kvalitní potraviny nebo oblečení prostě musíme zaplatit víc než za šunt. V případě státu a jeho fungování jako by to neplatilo. Je to ale podobně krátkozraké jako šetřit na pořádné střeše na domě.

Za dobrého počasí, a to jsme tady většinu minulých tří desítek let měli, se to nemusí až tak projevit. Ale když přijde slota, jako je teď posledního půlroku koronavirová pandemie v Česku, projeví se tozřetelně: do domu i státu teče.

Mizerně financovaný stát prostě mizerně funguje. Nefungují hygienické stanice, protože se na nich šetřilo, nefungují registrace na očkování, protože nemáme slušně zaplacené programátory, mizerně pracují ministerstva, protože tamní úředníci neberou žádné skvělé platy a nikdo se tam moc nehrne.

Nízké daně, plné márnice

Stačí se podívat na covidovou mapu Evropy a jasně vidíte, kde se jak očkuje a kde se jak umírá. Naše část Evropy s nízkými daněmi je na tom viditelně mizerně, Skandinávie nebo Rakousko s daněmi mnohem vyššími jednoznačně lépe. Mají totiž dražší a lepší stát.

Za peníze ušetřené na daních platíme dnes tím nejcennějším, naším zdravím a našimi životy. Jsme černá koronavirová díra Evropy, a to v době, kdy už nejdeo moment překvapení. Ale prostěo to, jak se kde zvládá pandemie, zdravotní péče a fungování státu jako takového. Je to jen a jen náš průšvih a není se na co vymlouvat.

Proto si nalijme čistého vína. Pokud chceme žít v dobře fungujícím státě, musíme si ho daněmi zaplatit. Politiky, úředníky, instituce, policii, vědce, univerzity… Velká část z nás by asi chtěla, aby to tu fungovalo jako v Rakousku, ale pro začátek plaťme aspoň rakouské daně. Možná jen to stačit nebude, ale nutná podmínka to je. Podmínka přežití. A to doslova.