Díky plné správní autonomii se starají jen samy o sebe. Jedinou autoritou, která je nad nimi, je Národní akreditační úřad, který dohlíží na kvalitu vzdělávacího procesu především v otázce personálního zabezpečení. Tanečky kolem Lékařské fakulty Univerzity Ostrava ale dokládají, jak obtížné je radikálně zasáhnout. Komise, která doporučila fakultě akreditaci odejmout, musí vypracovat další posudek. A to jde o fakultu připravující lékaře, čili doslova o lidské životy.

Jak to asi vypadá v případě škol, kde jde „jenom“ o ekonomii, vzdělání nebo média? Mezinárodní žebříčky ukazují, že na tom tuzemské univerzity nejsou nijak skvěle. Nejlepší Univerzita Karlova v letošním hodnocení QS World University Rankings obsadila 260. místo, což je sice zlepšení o třicet příček, ale na bouchání šampaňského to není.

K posunu českých VŠ do vyšších pater může dojít při souběhu několika okolností. Vedle financí je to i cílevědomý management, který nestrpí šlendrián a od pedagogů i studentů bude vyžadovat maximální výkony. To se o většině fakult v současnosti říct nedá.