Střelba na pražské filozofické fakultě podnítila řadu otázek kolem zbraňové legislativy. Ve sněmovně leží novela zákona o zbraních a střelivu, která ale mění pravidla jen kosmeticky, například snižuje frekvenci zdravotních prohlídek držitelů zbraní z deseti na pět let.

Ukazuje se, že vyladit systém není vůbec jednoduché. Připomínám, že pod tlakem veřejnosti včetně petice se 102 000 podpisy se před třemi lety měnila Listina základních práv a svobod, kam se dostalo toto znění: „Právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ Poslanci a senátoři sice mohou utáhnout šrouby, avšak odpor bude veliký. Navíc ani mezi experty neexistuje shoda na nejefektivnějším řešení.

Přečtěte si i další komentář Kateřiny Perknerové:

Kateřina Perknerová
Jurečkovo dilema

Nabízí se povinné psychologické vyšetření majitelů zbrojních průkazů. Jenže těch je v Česku 316 tisíc a je vyloučené, že by to zcela přetížení odborníci na porouchané duše zvládli. Dokonce ani při omezení na prvodržitele, jichž jsou ročně dva až tři tisíce. Psychiatři by ovšem měli vědět, který jejich pacient je legálně ozbrojen a informovat o tom praktického lékaře, jenž vydává dobrozdání.

Se zajímavým podnětem přišla eurokomisařka Věra Jourová, podle níž by se do monitoringu měla zapojit umělá inteligence. Ta už dnes umí vyhodnotit sebevražedné a vražedné úmysly uživatelů sociálních sítí. Pohříchu to je tenký led. Zelená pro AI může znamenat konec soukromí, na něž má každý podle Listiny nárok. Praví se v ní: „Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.“ Kdo určí hranici?