Každý člověk, který neusíná a neprobouzí se s myšlenkou na stav veřejných financí, je zmaten. Těžko chápe jednotlivé vládní kroky, které dohromady nedávají příliš smysl. A není o nic moudřejší ani po oznámení, že schodek státního rozpočtu má příští rok dosáhnout 252 miliard korun.

Netuší, čeho chce dosáhnout pětikoalice jako celek a co prosazují lídři jednotlivých stran. Je to podpora mladých rodin s dětmi? Stále rostoucí armádní výdaje včetně nákupu amerických letounů F-35? Možná jde o prosté škrty na straně výdajů, aby se snížil strukturální schodek. Nebo o dva biliony, jež by do deseti let měly zajistit dokončení dálniční a silniční sítě.

Občan v tom vidí směsici opatření, jež nemají žádnou jednotící linku. Publicista Patrik Eichler v ČT podotkl, že úsporný balíček má během dvou let snížit deficit o 150 miliard, přičemž tutéž částku hodlá ministr dopravy Martin Kupka vydat na dopravní infrastrukturu. Naopak na platy zaměstnanců v sociálních službách peníze nejsou, ačkoliv populace stárne. Zaměstnanci v tomto sektoru jsou ovšem mizerně placeni, takže se do oboru nehrnou. Kdyby se jim zvýšily mzdy na důstojnou úroveň, vyšlo by to státní kasu na dvanáct miliard ročně. Na to ale finance nejsou. Proč na dálnice ano, ale na sociální oblast ne?

Žádný ministr neumí vysvětlit ani to, z jakého důvodu se do země nepustí potřebné pracovní síly ze zahraničí, ať už do IT, nebo k továrním pásům. Zástupci průmyslu také nedokážou pochopit, proč vláda zatěžuje toto klíčové odvětví daněmi, regulacemi a zelenými omezeními nad rámec toho, co je nutné. Pokud ekonomové zdůrazňují, že už nás předbíhají Polsko nebo Rumunsko, zatímco Česko stagnuje, je to na pováženou.