Premiér se v novém roce prezentuje jako zmatený mikromanažer, který neumí vyjednat dohodu a podráží partnera, držícího jeho menšinovou vládu u moci. Opozice měla tisíc důvodů k jeho drtivé kritice. Všechny její návrhy kabinet zametal pod stůl, aniž by je prozkoumal. Už v říjnu Babiš Deníku řekl, že nová pandemická legislativa je na spadnutí. Nepřipravil nic. Ministři ji budou mít na stole až toto pondělí. Zvýšení nemocenské v době karantény a izolace schválili poslanci teprve v pátek.

Ze všech těchto důvodů mělo sedm sněmovních stran plné právo pošesté neschválit prodloužení nouzového stavu. Prožily svých pět minut slávy, aby už za tři dny schlíple sledovaly, jak to politicky nezvládly. Osm hejtmanů a pražský primátor z ODS, STAN, KDU-ČSL a Pirátů seznali, že jejich poslanecká reprezentace netuší, která bije. V zájmů občanů svých krajů požádali vládu o čtrnáct dalších dní stavu nouze. S jasnými podmínkami (otevření úřadů a od 1. března škol, sportovišť, obchodů a služeb).

Zodpovědní krajští šéfové zcela vědomě obešli sněmovnu a pravděpodobně zaveleli k protiústavnímu postupu, na který upozornil předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Přesto v horšící se epidemiologické situaci lze jejich postoj hodnotit jako rozvážný a jediný možný. Jak to, že předsedové mateřských stran nesladili se svými hejtmany noty? Jsou natolik odtržení od reality, nebo s vidinou volebního vítězství přišli o zdravý rozum?

Kdyby dali Babišovi ve čtvrtek nůž na krk a stejné podmínky jako včera hejtmani, nemuseli teď vypadat trapně. Postup Ivana Bartoše a Víta Rakušana, kteří se těší na převzetí moci a premiérského křesla, nevěstí do budoucna nic dobrého. Občanští demokraté snad brzy pochopí, že s Petrem Fialou, na rozdíl od Martina Kuby, nemají šanci.