Nikdo tehdy nepředpokládal, že se baví o něčem, co záhy nastane. Svět včetně ČR zaplavila pandemie koronaviru. Byl vyhlášen stav nouze, vláda omezila volný pohyb lidí, zavřela obchody, hotely, restaurace, omezuje se výroba. Život byl postaven z nohou na hlavu.

Kromě úředního šimla. Ten cválá dál, a tak resort obrany poslal do Strakovy akademie rozklad, který doporučuje v podobných situacích veškerou rozhodovací pravomoc svěřit vládě, eventuálně jejímu předsedovi. Ohňostroj nevole mohl vypuknout. Premiér Babiš i ministr obrany Metnar si okamžitě uvědomili, že načasování se vskutku nepovedlo a úvahovou zprávu stáhli.

To ale vůbec neznamená, že hned po zkrocení nákazy se kompletní politická reprezentace nemá zamyslet nad tím, jak se má v době ohrožení chovat vláda, premiér, parlament a prezident, kdo koho může zastoupit a komu by náleželo poslední slovo při dramatickém naklonění paluby. Vycházet by se mělo ze slov ústavního právníka profesora Jana Kysely, který radí, aby o vyhlášení mimořádného stavu nikdy nerozhodoval orgán, který by z toho díky získání zásadní mocenské pozice měl největší prospěch.