Ministr školství Robert Plaga proto přichází s rozumným doporučením, aby to učitelé nepřeháněli. Děti musejí pracovat, ale úkolů by nemělo být tolik, že pod nimi klekne celá rodina, protože tatínek si nevzpomene na správný vzoreček, maminka na větnou vazbu v němčině a dědeček na láčkovce. Oheň je na střeše, hladina nervozity stoupá a nikomu to neprospívá. Jinak řečeno, učení na dálku je jiná disciplína než běžné školní hodiny. Kantoři musejí počítat s tím, že jejich roli přebírají laici s mnoha dalšími povinnostmi. Všichni ředitelé by měli co nejdříve zpracovat podrobné plány zatěžování dětí a procvičování probrané látky.

Na rozdíl od nutných záchranných akcí v ekonomice se totiž nestane vůbec nic, když žáci přijdou o dva měsíce zbrusu nových poznatků. Vše se nejpozději příští rok dožene a nikdo kvůli tomu nezhloupne. Jak správně podotýká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys, mimořádná situace si žádá netypický přístup, benevolenci a laskavost.

Známky jsou teď to poslední, co by děti, rodiče a hlavně kantoři měli řešit. Neočekávaná překážka je zato příležitost pro pochopení věcí, které jsou pro kvalitu života důležitější než zeugma či anakolut.

Koronavirus v Česku