Letos má tato válka navíc poměrně pikantní příchuť: vláda totiž navrhuje rozpočet, aniž by na něj měla. A chce proto narychlo schválit dodatečné zvýšení daní. A je pro ni šokujícím překvapením, že jí to opozice nechce dovolit.

Rodičovská vs. velké daně

Obě strany fronty mávají zbraněmi těžkého kalibru. Vládní koalice vedená premiérem Babišem si za hlavní argument vzala zvýšení rodičovské. To patřilo k jednomu z hlavních slibů Babišova kabinetu, ale nebyl to slib jediný. A najednou ministryně financí musí uznat, že bez zvýšení daní na tento slib zkrátka nebudou peníze.

Pomiňme, že Babiš krátce po ustavení své druhé vlády rozházel sliby v hodnotě několika státních rozpočtů. Pamatujete všechny ty nemocnice, skokanské můstky? Na to už se zapomnělo. Na rodičovskou ale ne. A tak když nyní hrozí, že na ni nebude, musí se bohatým vzít a chudým dát. To má přece logiku.

Naproti tomu opozice mává také docela slušně nabitým kanonem. Municí je odpor proti dvojímu zdanění, což je jeden z klíčových principů současné západní ekonomiky. Kdo něco vydělá, pošle část výdělku státu. To je daň a je to v pořádku. Vláda ale nyní krom jiného navrhuje, že by část podniků mohla zdanit ještě jednou. Konkrétně pojišťovny, kterým by se měly danit takzvané rezervy (tedy peníze, z nichž pojišťovny vyplácejí plnění, když vám třeba shoří dům).

Zásadní prohra vlády je, že staví proti sobě zvýšení rodičovské a dvojí zdanění. Většina lidí souhlasí se zvýšením rodičovské a stejně tak většina lidí nechce, aby je stát obíral víc, než na čem se původně domluvili. A to, že jde nyní o pojišťovny, neznamená, že příště nepůjde třeba o rezervy malých a středních podniků nebo třeba běžných účtů běžných lidí.

Když není na rodiny s dětmi, bude se brát všude, kde to bude bolet míň, ukazuje historie. Lidovost totiž nemá hranic.

Konec státních slev?

Vlastně je s podivem, že se ministryně financí Alena Schillerová a Andrej Babiš tolik starají o formální podobu rozpočtu. V minulosti jim se dvěma nedařilo rozpočet dodržet, protože ekonomika šlapala, a vydělalo se víc. Právě tito dva ministři financí otevřeně pohrdali zákonem o státním rozpočtu, v dobách enormního růstu si schvalovali schodkové rozpočty, aby pak mohli ukazovat, jak skvěle hospodařili a státu ušetřili. Nebyla to pravda a z jednoho z hlavních zákonů země udělali příslovečný cár papíru.

Teď se ale situace mění a zdá se, že i vrcholní manažeři z ANO mají alespoň trochu smysl pro realitu. Na rozdíl od předchozí éry i oni tuší, že přicházejí hubená léta, a ta se s konceptem „Všechno všem“ vylučují. První na to dojedou ti, jimž byla slíbena 75procentní sleva na jízdné. Tento populistický experiment dopadl typicky počesku: jízdy vlaky se staly nesnesitelnými, přepravci si přišli na slušné peníze, když lidem se státní slevou značně zvýšili jízdné, a stát to stálo několik miliard. Vítězi nejsou cestující, ale jen provozovatelé linek. Poraženým je stát a většina cestujících. Nyní to vypadá, že tento pokus skončí. Jen ještě nikdo neví jak.

Bitva o státní rozpočet je důležitým vzkazem o vládě Andreje Babiše pro příští léta. Když bude státu hůř, nebude váhat zvyšovat daně. Ujištění, že to neudělají, neznamená vůbec nic. Udělají to při první příležitosti. Tak na to pamatujte.