A to přesto, že emoce budí stále a čelí i stejným argumentům proti jeho zavedení. A dokonce na tom nic nezměnilo  nové uspořádání sněmovny ani ustavování vlády.

Zázraky se dějí

To lze označit za malý zázrak. V Česku se totiž podobně vyhrocené zákony většinou neohřejí v legislativním pořádku beze změn ani pár měsíců, natož aby přežily volby. Ostatně aktuální jednání o vládě naznačuje, že další zákonné opatření padne pod stůl, respektive dočká se výrazné změny – lidé nejspíš zase budou dostávat peníze za první tři dny nemoci, ačkoli to státní rozpočet bude stát dost peněz. Zákaz kouření tak bude patřit spíše k výjimkám a nikoli k novému směru, kterým by se naše země měla vydat.

Právní nejistota patří k největším problémům české polistopadové politiky a co do plýtvání penězi je přinejmenším stejně nebezpečná jako dnes tak atraktivní korupce. Vždy to je stejná písnička. Část politiků přijde s nápadem, se kterým vyhrají volby. Opatření zavedou, lidé se leknou, co vlastně chtěli, a začnou protestovat. Pak přijde druhá část politiků, kteří slíbí, že dané opatření zruší a nahradí je jiným. A pak se to celé rozjede dokola.

Sveďme to na politiky

Samozřejmě nejsnazší řešení je hodit to na politiky. A do velké míry za to politici opravdu mohou. Jeden odborník na školství si povzdechl, že rozhodování politiků například o zavedení plošné maturity z matematiky je nekompetentní, neopírá se o žádná relevantní data a průzkumy, přitom jde o fatální ovlivnění životů statisíců lidí. A nenalhávejme si, že jiná rozhodnutí jsou opřena o něco výrazně kvalifikovanějšího. Takové rozhodnutí nejspíš nemůže obstát ve zkoušce času a aktivní zákonodárce vybízí, aby si takříkajíc „zanovelizovali“ a nahnali si na tom trochu politických bodů.

Aby to nevyznělo špatně – to nemá být volání po vládě odborníků. Ta rozhodně není lék na právní nestabilitu, naopak se lze domnívat, že by podobná vláda z podstaty přicházela s ještě větším počtem paskvilních zákonů, které by nesplňovaly nic, co zákon splňovat musí. A ústavní soud by se zapotil ještě víc než nyní.

Prostě to opravme

Spíš bychom se měli zamyslet, zda by nešlo nějakým přínosným a demokratickým způsobem opravit legislativní proces, aby zákony mohly, či dokonce musely platit po nějakou dobu beze změny. Ať se ukáže, co skutečně znamenají. Vrátíme-li se k zákazu kouření, i u něj je to složitější. Kdyby se před dvěma lety někdo ptal lidí, zda chtějí postávající hloučky kuřáků před každou restaurací, nebo zákaz kouření v hospodách, asi by se v hospodách kouřilo dál. Ale nikoho to nenapadlo, protože se většina zastánců zákona domnívala, že kuřáci kvůli zákazu přestanou kouřit.

Ale ono se není čemu divit. U nás, stejně jako téměř v celém vyspělém světě, umíme jedno: spočítat, jaký bude krátkodobý ekonomický dopad daného zákona. Nic jiného nás buďto nezajímá, nebo to ani neumíme. A pak se divíme, že nám to nevychází v dlouhodobém horizontu, nebo že se nám lidi bouří. Možná je na čase se na správu země začít dívat trochu jinou perspektivou.