Důsledky toho zažíváme dnes a denně: přidáváme učitelům a doktorům, rostou důchody, přemýšlíme nad růstem životního a existenčního minima, na stole jsou školní obědy zdarma. To by se za krize objevit nemohlo.

I letošní rok se budeme mít úžasně. Platy i mzdy nadále porostou, třebaže už ne tak rychle jako v předchozích letech. Ačkoli se bude zdražovat, příjmy lidí by stále ještě měly růst výrazněji, tudíž si letos oproti roku 2018 stále ještě polepšíme.

MÍSTY ZATAŽENO

Přesto bychom měli stále důrazněji přemýšlet co dál. Rojí se náznaky, že svět směřuje k temnějšímu období. Úroda v důsledku klimatické změny bude čím dál horší. To jsme si ostatně ozkoušeli už loni, kdy extremní sucha přidělala vrásky na čelech nejen zemědělců. 

To ale bude jen jedna z příčin. Konec finančních stimulů ze strany velkých centrálních bank a obchodní války rozpoutávané nevypočitatelnými politickými lídry jsou dalšími negativními faktory. Ačkoli se všichni prognostici předhánějí v zaručených zprávách, nikdo přesně neví, jakou paseku způsobí vystoupení Velké Británie z Evropské unie, tedy takzvaný brexit. Jisté jen je, že to nebude nic příjemného.

JSME VE VLEKU

Česká republika v těchto globálních turbulencích nehraje a ani nebude hrát žádnou roli. Na světovou ekonomiku máme minimální vliv. Naopak jako pozitivní se v horších dobách může ukázat to, že jsme doposud nedokázali přijmout euro.

I tak však platí okřídlené pravidlo, že štěstí přeje připraveným. Těmi ale pravděpodobně nejsme. Přestože na to odborníci upozorňovali mnohokrát, vláda v dobrých dobách utrácí, namísto aby si udělala polštář na horší časy. Stát se i v době rostoucího hospodářství zadlužoval, což se nám, ale i vládě nejspíš jednou vymstí. Tak daleko ale nejsme. Skutečná krize nejspíš není na pořadu dne.

LIDÉ NEUŠETŘÍ

Lidé si však začnou všímat skutečného problému, který je trochu jinde. Minulá krize byla extrémní a stejně extrémní byla také reakce světových bank včetně České národní banky. Natisklo se tolik nových peněz, že banky nemají potřebu vábit lidi, aby u nich spořili. Zkrátka úroky na běžných vkladech jsou mizerné. 

Kdo má nějaké peníze a chce si je ušetřit, tomu se budou vklady kvůli zdražování jen znehodnocovat. A to i v době, kdy by již měly úroky na termínovaných vkladech být několik procent, aby si lidé mohli spořit na další krizi.

Realita je ale jiná: mají smůlu. Když si na rok do banky vloží 10 tisíc, po roce budou mít při nejlepším 9800 a pravděpodobně o něco méně. Peníze jim nepřinesou ani nejrůznější spořicí a investiční nástroje, kterých existuje celá řada. Pozor na ně. Kdo vám nyní slíbí bezpečný výnos několika procent za rok, bude v lepším případě dobrodruh, v horším rovnou podvodník.

Tato situace je pro svět nová, nikdy nic podobného nenastalo. Dusit lidi za krize a nenechat jim podílet se na hospodářském růstu se může ukázat jako nebezpečné. Ostatně již nyní sledujeme vzestup populismu, nedůvěru v establishment. Tedy typické projevy krizového období, byť se máme nejlépe v dějinách. Co nastane s příští krizí, raději ani nebudeme předjímat.