Ačkoli je dnes český politický svět úplně jinde, občas se zeptat, co týden dal, rozhodně neuškodí. Tento politický týden navíc byl opravdu rušný.

SJEZD VŠE (NE)VYŘEŠÍ

Hlavní událostí posledních sedmi dní měl být bezesporu sjezd České strany sociálně demokratické. Ačkoli se mnozí oprávněně ptali, proč se věnuje tolik pozornosti straně s 15 poslanci a preferencemi lavírujícími kolem 10 procent, sjezd sociálních demokratů měl přinést řadu zásadních odpovědí.

Kdo bude jejím předsedou, bylo otázkou pouze nejviditelnější. Ve skutečnosti se všichni ptali, kam se bude strana ubírat, jak bude řešit propad oblíbenosti, pokusí se vrátit na výsluní a konečně to nejdůležitější: splní ČSSD přání svému významnému exšéfovi Miloši Zemanovi a také aktuálnímu premiérovi v demisi a vstoupí do druhé Babišovy vlády?

Zatímco si všichni mysleli, že střet o všech těchto otázkách svedou Jan Hamáček a Milan Chovanec, nakonec bylo všechno jinak. Chovanec propadl, Hamáček tak nějak vyhrál a… nestalo se vůbec nic.

Zda soc-dem do vlády vstoupí, nebo ne, říká vedení strany stále stejně nejasně jako před sjezdem. Šéf ANO sice tvrdí, že příští jediná možná vláda vznikne ze spolupráce ANO a sociálních demokratů, hlavolam zvaný česká vláda zatím rozlousknutý nemá ani Babiš, ani Miloš Zeman, který se však svými výroky a jednáním zasazuje stejnou měrou za jeho rozmotání i opětovné zamotávání.

MLHA NAD SOCIALISTY

Na chování nejužšího vedení ČSSD v uplynulém týdnu je ale nejsmutnější nerozhodnost a neschopnost navenek jasně říct, co tedy udělá.

Přiznejme si, že Jan Hamáček (a opravdu především on jako nově zvolený předseda) není úplně v růžové situaci. Tlačí na něj řada vnitrostranických frakcí, přičemž každá má jiné přání. A Hamáček tak stojí před nezáviděníhodnou „Sofiinou volbou“. Má se okamžitě rozeběhnout k ANO a urychlit sestavení vlády, která se otevřeně nebude opírat o hlasy SPD? Nebo se má zabetonovat na pozici, že do vlády s trestně stíhaným premiérem ČSSD nevstoupí? Nebo nemá dělat nic a lavírovat dál, až se prolavíruje k preferencím kolem 5 procent?

Jsou to tři varianty a všechny přiblíží kdysi dominantní politickou stranu na pokraj sebezničení, které jen tak mimochodem na zmíněném sjezdu jeden z delegátů navrhoval.

Na druhé straně je aktuální situace jen jasným dokladem toho, že ČSSD nejspíš pomyslné dno nenašla a zatím má stále před sebou katastrofu, z níž by mohla vzejít nová, pro voliče snad důvěryhodná strana.

EXTREMISTÉ SE RADUJÍ

Když se dva perou, třetí se směje, hlásá populární přísloví. ANO a sociální demokraté se ani nemusejí prát, aby se smáli „ti třetí“. Těmi jsou poslanci z extremistických stran SPD a KSČM. První neustále veřejnou debatu zaplevelují zákonem o referendu a o vystoupení z EU, jako by šlo o řešení palčivých otázek společnosti (nejde).

A ti druzí? O těch už ani nikdo nemluví jako o extremistech. Ačkoli měli nejhorší volební výsledek v dějinách, politicky mají reálně největší vliv od roku 1993. Budou si klást podmínky, aby mohla vzniknout vláda. Český prezident poprvé navštíví jejich sjezd a promluví zde…

To dal uplynulý týden, během nějž se tuzemská politická kultura opět snížila o několik pomyslných bodů níž.