Šlo v nich mimo jiné o to, jak moc si stávající americký prezident Donald Trump bude moci dělat, co chce. A ačkoli se očekávalo, že volby dopadnou v neprospěch nynějšího nájemníka Bílého domu, výsledek není pro Trumpa nijak zdrcující.

Neprohraná bitva

Začněme drobným uvedením do děje. Tyto volby se nazývají „Midterms“, protože jsou v polovině volebního období prezidenta. Po dvou letech od zvolení se prezidentovi obmění složení Sněmovny reprezentantů a Senátu, o které americký prezident opírá svou moc. Jednoduše řečeno – když prezident pracuje špatně, voliči mu jeho druhou část úřadování ještě zkomplikují, pokud jedná dobře, naopak jej odmění.

V poválečné historii tyto volby ještě žádný prezident nevyhrál. Všichni bez výjimky přišli o výrazný počet zákonodárců buď v obou komorách, nebo alespoň v jedné z nich. Totéž se stalo i Trumpovi. Ve Sněmovně reprezentantů přišel o 26 republikánských zástupců, a tím i o většinu. Možná jste to nevěděli, ale spolu s Ronaldem Raeganem to je nejlepší poválečný výsledek vůbec. Jiní prezidenti si v očích voličů vedli mnohem hůř, například Obama přišel o rekordních 63 zákonodárců.

Suma sumárum Trump bitvu, kterou nešlo vyhrát, rozhodně neprohrál.

Konec zlatých časů

Přesto jde o nevýhru pro Trumpa dosti citlivou. Odteď si nebude moci dělat, co chce. Jeho zákony budou narážet ve sněmovně na odpor demokratické opozice. Zda se to dotkne jen vnitropolitických záležitostí, nebo i těch s celosvětovým dosahem (zavádění cel), není úplně jisté. Naopak zřejmé je, že až nyní se ukáže, jak moc obratným politikem Donald Trump vlastně je.

Doposud měl cestu snadnou a v extrémních případech jednal tak svéhlavě, že tím rozčílil nejen opoziční demokraty, ale také vlastní republikány. Ti ale nakonec přeci jen šli „svému“ (byť původně zcela nechtěnému) prezidentovi na ruku, aby si nerozhněvali nejkonzervativnější křídlo svých voličů, jež si Trumpa pro nesmlouvavost zamilovalo. Tato zlatá éra ale končí.

Opravdová demokracie

Pro českého nezaujatého pozorovatele pak má stávající politické dění v USA jeden podstatný motiv – fungování tamního demokratického systému. Volby zde nejsou zbožštěny. Nejsou cílem, ale prostředkem. Cílem je vyváženost systému, dělba moci. Zatímco osobnosti Trumpova ražení v Evropě čím dál víc ukrajují z ideálů svobody, v Americe se nic podobného reálně neděje. Může tam růst populismus, extremismus i další hrozby, ale až se přežene momentální společenská krize, opět převládnou původní americké hodnoty.

Můžeme totéž říct o středoevropském prostoru? U moci jsou nyní lidé, kteří by stejně jako Trump nejraději vládli sami, dle vlastního uvážení, bez obstrukcí. Někteří bojují se svobodnými médii (Polsko), jiní by nejraději zrušili polovinu voleb (Česko), další zase likvidují názorové konkurenty třeba v podobě neziskových organizací (Maďarsko). Netřeba si lakovat, že by Trump nechtěl totéž. Rozdíl je v tom, že na rozdíl od středoevropského prostoru on v takových snahách určitě neuspěje.