Jaké bylo moje překvapení, že tu nyní takřka nikdo nenosí roušku a dochází k hromadným „promořovačkám“, tedy popíjení piva, kdekoli to je možné. Navíc převládala nálada bagatelizující nebezpečí, kvůli němuž vláda přijala omezení.

Vláda podcenila informace

Víkend to byl krásný. Přesto ukazuje na jeden zásadní problém. Povědomí o nebezpečí zvaném koronavirus či správněji covid-19 stále není dostatečné. Že by vláda zamlčovala nějaká zásadní data, z čehož ji osočuje politická konkurence, není tak úplně pravda. Většina dat je na internetu dostupná, a že je málokdo umí najít, není problém vlády. Ona prezentovala, co uznala za vhodné.

Problém vlády ale je, že lidé ne-umí s daty nakládat. V první fázi celé koronavirové situace velká část populace propadla dojmu, že covid-19 je infekční jako rýma a smrtící jako dýmějový mor a ebola dohromady. Když data ukázala velmi dobrý průběh nákazy v Česku, nastala euforie a lidé propadli dojmu, že jde o obyčejnou chřipku, která je navíc méně infekční, než se původně zdálo. To naznačuje i případ Švédska, jež nepřijalo téměř žádná omezení a nakazilo se tam stejně lidí jako jinde.

Hodil by se návod

Ve skutečnosti je covid-19 prostě velmi zákeřnou infekční chorobou, která může napadnout téměř jakýkoli orgán, nejčastěji však rozpoutá zápal plic. A člověk, který z různých důvodů patří do ohrožené skupiny obyvatel, na takový zápal plic může zemřít, stejně jako by zemřel na zápal plic rozpoutaný jakkoli jinak. Ještě žádná choroba v dějinách nebyla tak rychle studována takovou masou odborníků jako právě SARS-CoV-2. Z pohledu lidstva toho o ní víme strašně moc a samozřejmě je také spousta toho, co nevíme.

Po téměř půl roce, kdy tento virus řádí, by však mělo být možné sestavit poměrně funkční manuál, jak se chovat.

V první fázi bylo permanentní nošení roušek smysluplné, od pondělí již smysluplné není. V první fázi bylo asi smysluplné zavření všech obchodů, od pondělí bude téměř všechno otevřené. V první fázi byl zákaz návštěv v domovech důchodců zcela jistě namístě, nyní už údajně není. Někde je bezpečná „společenská distanc“ 2 metry, jinde 1,5 metru, v dalších zemích jen metr.

Nějaká pravidla jsme sice dostali, ale jejich logika a opodstatnění jsou natolik vyvratitelné, že to v lidech jen vzbuzuje pochopitelné švejkování. Navíc proč se omezovat v hospodě, když potom v MHD dostanu dávku koronaviru, že?

Vědci již přeci musí docela dobře vědět, jaké je potenciálně nebezpečné chování a při jakém naopak k přenosu koronaviru téměř jistě nedojde. Musí být již známo, jak úspěšně se virus šíří v jakých pracovních či společenských skupinách. Z těchto znalostí pak musí vzejít seznam poměrně přesných doporučení, jak se například chovat při návštěvě u seniora (máme ji omezit na 15 minut? máme mít pořád roušku?), jak se chovat v hospodě (máme chodit pít jen s podobně starými lidmi, či jen s těmi, které vídáme denně?), jak se chovat v práci (máme od sebe sedět dva metry, nebo stačí, když omezíme přímou konverzaci na čas kratší než 15 minut?).

Proti lžím

Tyto a mnoho dalších jednoduchých návodů by vláda měla vyrobit namísto zmatečných tiskovek, které poté potřebují tuny papíru na vysvětlení. Jinak se vystavuje dvěma nebezpečím. Tím menším je vlna nesmyslů, které kolují po internetu. Jedna nebohá žena kvůli nim vypila životu nebezpečnou tekutinu.

Větší hrozbou je zbytnění švejkování, chování typicky českého, které je nezávislé na režimech. Při případném dalším úderu této či jiné choroby by lidé mohli celou situaci podcenit a výsledek by mohl být skutečně tragický.

Poučením z této krize by tak krom jiného mělo být i to, že se musíme učit nakládat se skutečnými informacemi, cíleně je vyhledávat a učit se s nimi pracovat. Ne jen vyvolávat emocionální obrazy děsu a poté uklidnění, zvládnutí. To je nebezpečná cesta do pekla.