Asi aby nebyla nuda, přišly do toho některé extraligové kluby se záměrem uzavřít nejvyšší soutěž, notabene během rozehraného ročníku. Strhla se mela, jako už dlouho ne. Proti jsou fanoušci i hráči, což potvrdilo referendum České asociace hokejistů. Skoro se zdá, že autoři nápadu na zrušení sestupů to nemysleli až tak vážně. Spíš jen sondovali situaci a teď přehodnocují taktiku.

Pravdou však je, že o osudu extraligy nerozhodnou ani hráči, ani diváci. Kasu drží majitelé klubů (nechme teď stranou, že do oné kasy vydatnou měrou přispívá stát). A když Jaromír Jágr kritizuje současný stav, kdy majitelé lijí nemalé peníze do soutěže, kterou přitom řídí někdo jiný, dává to smysl. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný.

Právě kluboví vlastníci určí, jak to s nejvyšší soutěží bude v budoucnu, současný humbuk by však pro ně měl být pomyslným varovným pohlavkem, že nelze rozhodovat v šerém zákulisí. K jednání je třeba přizvat i hráče. Právě kvůli nim fanoušci utrácejí peníze za vstupenky a televizní přenosy, právě oni lákají na stadion rok od roku větší davy.

Zároveň je ovšem nutné konstatovat, že reálná mocenská pozice hráčské asociace je v tuto chvíli nulová. Asi jako kdyby se zahrádkářský svaz vyjadřoval k zahraniční politice vlády. Zatímco v NHL jsou hráčské odbory mocným a vlivným orgánem, který s majiteli jedná o kolektivních smlouvách, v Česku je to naopak.

Sám šéf asociace Libor Zbořil včera posmutněle konstatoval, že protože všichni hokejisté v extralize mají status OSVČ, neexistují páky, jak kluby k něčemu přinutit. Asociaci k jednáním nikdo nezve.

To však nemusí trvat navždy. Mumraj kolem uzavření extraligy je pro dosud skoro neviditelnou hráčskou asociaci nebývalou šancí proniknout do obecného povědomí a získat si respekt. Referendum zároveň ukázalo, že hokejisté jsou schopni se na něčem hromadně shodnout.

Budou-li takhle semknutě vystupovat i nadále, kluboví bossové je chtě nechtě začnou brát vážně. Pro pročištění kalných vod v českém hokeji by to bylo jedině dobře.