Byl to zdánlivě nejnudnější z neformálních summitů, které se minulý týden v Kongresovém centru Praha odehrály. Rada pro všeobecné záležitosti, na které se scházejí evropští ministři unijních vlád, nepatří zrovna k těm nejsledovanějším. Ostatně my Češi jsme dvanáct let ani takového ministra ve vládě neměli.

Přesto se zdá, že právě z tohoto zasedání, kterému předsedal ministr Mikuláš Bek a na které přijeli hned dva místopředsedové Evropské komise, vyplynula jedna velmi důležitá věc. V kuloárech se o ní mluví už delší dobu a občas probleskuje v prohlášeních více či méně důležitých evropských politiků, ale po tomto zasedání ji ministr Bek zformuloval jako šéf této rady Unie velmi jasně.

Martin Komárek.
Před zimou pod peřinou. Je důvod k úsměvu?

Pokud se Evropská unie nebude schopna dohodnout na reformě svého rozhodování a na omezení práva veta jednotlivých členských států, nemůže se rozšířit o další země. Na stole je také to, že by Evropská unie měla posílit postavení občany voleného Evropského parlamentu. A ve volbách v podobě celounijních lídrů volit přímo předsedu Evropské komise. Pokud chceme posílit demokratičnost Unie, je i to krok správným směrem.

Směrem, který ale právě nám Čechům nebyl v minulých dvou desetiletích vůbec po chuti. Protože naším hlavním právem se zdálo to, co se nám v Unii nelíbilo, silou našeho hlasu jediné členské země zablokovat. A nedej bože, když nám to dohodnutá pravidla neumožnila, jako v případě kvót na přerozdělování běženců. To jsme to potom nechali dojít až k žalobám u Evropského soudu a k rozsudku, který naše protiprávní jednání odsoudil.

Luboš Palata
Benzin v Česku je dražší než v Německu

Česko jako země, která stojí o rozšíření Unie, by mělo mít velký zájem na dohodě o omezení práva veta. Po dvaceti letech v Unii jsme také snad už pochopili, že důležitější, než něco zablokovat, je na něčem se umět dohodnout. Ostatně tento půlrok v čele Unie si můžeme zkusit, jak je to za trvání práva veta složité.