K současné situaci vedla shoda okolností. 

Česko zvládlo první vlnu epidemie solidně. Nakažených bylo relativně velmi málo. A procento fatálních případů bylo v poměru k počtu obyvatel doslova nepatrné. Zdálo se tedy, že dobře funguje systém prevence: jak testování, tak zpětné vyhledávání kontaktů nakažených. A to přesto, že testů bylo v porovnání s vyspělými zeměmi málo. 

Obyvatelé přijali karanténu s velkou kázní a stát nastavil její pravidla rozumně. Na rozdíl od mnoha jiných zemí mohli lidé vyrážet do přírody neomezeně. 

Opatření byla uvolňována zprvu opatrně a postupně, na začátku července však prakticky padla. Roušky zmizely. 

Vláda vyhlásila vítězství ve válce a vychválila se do nebes. 

Lidé cítili velké uvolnění, jak už to po vítězství bývá. Převládl pocit, že po rouškách už je navždy veta. Drtivá většina se začal chovat, jako by viru nebylo. V restauracích zmizely rozestupy, v barech a klubech vypukly půlnoční mejdany. Jakmile se otevřely hranice, mnoho turistů vyrazilo na dovolenou k moři a i tam se oslavovala svoboda. 

Druhou okolností byla seriózní spekulace epidemiologů o tom, že přes léto virus usne a vrátí se zas až s podzimními plískanicemi. To se naplnilo jen částečně. Po celé Evropěse počet nakažených lidí sice snižoval, ale ohniska nevyhasínala a objevovala se nová a nová. Zdá se, že korona se chová jinak než chřipka. Letní pokles případů byl možná spíše způsoben jarními opatřeními (jež většina zemí na léto jen zmírnila, nikoli prakticky zrušila jako Česko.) než tím, že by byla korona ospalá. 

Když v srpnu začal počet pozitivních testů rychle růst, odborníci i politici lidi ukliďňovali. Uváděli dva důvody. Ten první oprávněně. Oproti jaru mají nakažení jen velmi lehké nebo žádné příznaky covidu. Lidí, kteří musí do nemocnice, je pramálo a neumírá skoro nikdo. 

Ten druhý důvod se ukázal býti iluzí. Prý máme jen lokální ohniska. Prý zvládáme trasování. Prý máme chytrou karanténu. Prý nás varuje včas nějaký semafor. Hygienická opatření tohoto typu jsou přijata v dobré víře a nějak fungují. Proti pandemii však nejspíšjen jako pytle s pískem proti velké vodě z roku 2002. 

Všechno se mohlo obrátit k lepšímu. Ministr Vojtěch po radě s epidemiology navrhl, aby se roušky nosily v uzavřených prostorách už od prvního září. Andrej Babiš, který má vyvinutá tykadla pro změny veřejného mínění, vycítil, že by to lidi otrávilo. Bez ohledu na skutečnou situaci a pouze s ohledem na nálady lidí Vojtěchovo rozhodnutí zvrátil. Ministr, místo aby pohrozil demisí, se poddal. Už rozjetá korona tak získala desetidenní náskok. 

Celá republika si tak jako tak musela nasadit roušky, nakažených však už jsou tisíce denně a jejich kontakty by nedokázal sledovat ani James Bond s celou bandou Avengers. Zdaleka není vyloučeno, že přijdou další omezení, v krajním případě i velká karanténa. 

Není to důvod ke strachu, natož k panice. Je rozumné se před nemocí chránit, je nerozumné se jí bát, natož ji démonizovat. 

Poučení z celé patálie je takřka banální a dá se shrnout do dvou přísloví: „pýcha předchází pád“ a „neusni na vavřínech“. Česká vláda se dmula a usnula. Všechno se ale dá napravit a bude to napraveno. Pro normálního člověka z toho plyne i poučenínebanální: Neboj se s vládou a nejásej s vládou. Koukej kolem sebe, přemýšlej a chraňzdraví své a svých blízkých sám.