Marek Rejman
Autor je vedoucí komunikace SČK a pořadatel FMX Gladiator Games

Mám čtyři syny. Mého nejstaršího syna Jakuba srazilo loni v září na přechodu auto. S těžkým poraněním hlavy byl přes tři týdny v umělém spánku. Napojený. Dýchal za něj přístroj. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem zíral na display a počítal vteřiny, jestli náhodou přístroj neselhává. Kubovy plíce byly poškozené a bez nich se prostě nedá žít. Udělal jsem tehdy u jeho lůžka v nemocnici rozhodnutí, že budu absolutně věřit doktorům a přijmu jakýkoliv konec, který Jakuba čeká. Šťastný i tragický.

Díky tomu jsem si mohl v hlavě udělat pořádek a soustředit se jen na svého syna. Věřil jsem , že si svůj život vybojuje a věřil jsem doktorům, že ho nenechají umřít. To mi dávalo sílu být silný. Asi si dokážete představit, jak strašně moc se bojím, aby on nebyl nakažen koronavirem. Protože nevím, jestli by to přežil. Když si dám na misku vah všechny ztráty, co mě a určitě každého z nás v souvislosti s touto pandemií čekají, životy mých nejbližších na nich nechci mít. Rozhodně ne proto, že se nakazí od někoho, kdo prostě jen nebyl disciplinovaný a ohleduplný. Smrtelnost je pravděpodobnější u starších lidí a já se kromě svých rodičů opět bojím o své dítě. Není důvod panikařit, ale je důvod chovat se odpovědně. Proto nechápu, jak lehkovážně, sobecky a bezohledně se někteří lidé chovají.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Minulý rok v červnu jsem byl s šéfovou na návštěvě D.C. Jako každý rok byl náš „hlavní stan“ v Army and Navy Clubu, který je jen asi 500 metrů od Bílého domu. Vyšli jsme ven a najednou se přímo od Bílého domu ozval ohlušující zvuk velmi, velmi nízko letícího letadla. Instinktivně jsem se skrčil a čekal výbuch. Měl jsem před sebou celé náměstí a viděl, jak všichni dělají totéž. Noční můry z 11. září ožily v té nejhorší podobě.

Strach je základní lidský instinkt, není se proč stydět. Ale taky jsem pozoroval, jak se ty lidi začali instinktivně pohybovat směrem, kam se zvuk letícího letadla pohyboval. Byli připravení jít okamžitě na pomoc. Hned jak si uvědomili, že jejich život není bezprostředně ohrožený. Za pár minut jsme ve zprávách slyšeli, že Trump nechal novou F 35 přeletět přes Bílý dům, aby jí ukázal polskému premiérovi. Byla to skvělá zkušenost. Zažít, jak se strach ve vteřině mění v odhodlání jít tam, kde je třeba.

Lídr dokáže jednat tak, že na sobě nedá znát strach, když je krize. Protože jeho strach jen plodí další strach. Jedná pragmaticky a jde příkladem. Nese tíhu vlastních rozhodnutí. Je na čase, abychom přestali hledat chyby, které dělají jiní a začali se alespoň na pár týdnů chovat odpovědně, disciplinovaně, nesobecky a velkoryse. Všichni poneseme ztráty. Je jen a pouze na nás, jak velké budou. Rozhodně teď nejvíc potřebujeme každý sebereflexi a tvrdou disciplínu. Prostě chvíli buďme lídry a mysleme jako lídři. Pak všechno dopadne dobře a vyjdeme z toho silnější.