Autorka je psychiatrička

Každý sportovec je trenérem poučen – že je těžké vyhrát závod, ale těžší je se udržet být nejlepší. Bohužel nikdo z nás neměl toho svého trenéra, který by ho na tuto skutečnost upozornil. Paradoxně Naopak se objevily velmi známé uznávané tváře, které nebezpečí zlehčovaly. I když si je už pomalu uvědomujeme, stále je mezi námi mnoho lidí, kteří podceňují situaci.

Plno lidí namítá: lékaři říkají, že mají dost lůžek pro pacienty nakažené Covidem…a pokud bude potřeba, přidají další, nebo otevřou další oddělení. Kde tedy je problém ? Vždyť to zvládají.

Ano, lékaři to zvládají – ale jak:

První příklad: Nemocnice nejsou nafukovací. Někde na začátku našly nové prostory, doplnily k nim personál – to znamená, že místní personál nemocnice začal pracovat více přesčasů. Potom začaly nemocnice ubírat lůžka z oddělen. Například pokud vnikla polovina lůžek pro Covid+ pacienty z interního oddělení, v praxi to znamená, že snížili stav lůžek pro léčbu interních nemocí na polovinu. Tak se omezuje běžně poskytovaná péče.

Nyní reálně hrozí, že v nemocnicích budeme mít převahu pacientů s Covidem, ale nebude kde léčit třeba akutní infarkt myokardu, krvácení ze žaludečního vředu nebo problémy s nestabilní cukrovkou. Už teď jsou operace problémem – anestesiologové musí hlídat nově vzniklá lůžka s plicními ventilátory.

Druhý příklad: Prý máme zakoupené ventilátory a staví se nová polní nemocnice…takže to vláda vyřeší…Práce s plicním ventilátorem, práce zdravotní sestry na oddelení JIP nebo ARO je velice odborná. Plicní ventilátor totiž není jako klimatizace nebo ventilátor co máme doma. A sestra se práci s ním postupně učí. Dobrá sestra se vyškolí po půl roce práce. Problém tedy nelze vyřešit vyndáním ventilátoru a zapnutím tlačítka „ on“. Důsledkem může být hrůzná skutečnost, že mladý člověk po autohavárii se nedostane na oddělení ARO.

Třetí příklad: navazující na předcházející – je personální stav v nemocnicích. Už několik let je často slyšet, že je málo sester, že nám lékaři odcházejí do zahraničí, že v nemocnicích personál slouží hodně přesčasů. Bohužel, nyní nám tato skutečnost hodně komplikuje situaci. Lékaři mají proto výjimku ze zákona. Při kontaktu s infikovanou osobou nezůstávají doma v karanténě, chodí do práce a pravidelně se testují. A přesto jich je stále málo a chybí .

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Situace zatím není katastrofální. Katastrofou totiž myslím situaci z obrázků italských nemocnic na jaře. Jenže současná čísla nakažených lidí nám jasně předpovídají budoucnost – ke katastrofě se rychle blížíme.

Samozřejmě, že za současnou situaci může nekompetentní vládní řízení, ale odpovědnost nese i každý z nás. Vždyť všichni víme, že chřipka se vrací taky sezónně, co nám tedy každému bránilo najít si svůj způsob života a omezit/ ne zrušit /ve svém životě sociální kontakty. Rouška pomůže snížit množství viru, kterým se mohu nakazit, proč jí odmítat ? Rozestup ve frontě v obchodě taky sníží množství viru, který ke mně dolétne od zákazníka přede mnou. Toto vše jsme mohli dělat dobrovolně, nemuseli jsme čekat, až nám to někdo nařídí. Covidu se nemáme děsit, máme ho respektovat a chránit se před ním.

Nejdůležitejší komoditou v tomto boji s Covidem je čas. A ten se krátí. Zdravotníci už znají v současnosti z pověstného výroku slavného pána dřinu a pot. A všichni ještě můžeme ovlivnit svým chováním kolik slzí a krve bude prolito v příštích týdnech. Semkněme se do té jednoty jako na jaře, protože ta celistvost nám pomohla k tomu jarnímu vítězství, a opět jenom ta nám může teď pomoci.

 Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.