Po listopadu se každý člověk se postupně měnil a seznamoval s novou společenskou situací. Některým změna myšlení a tím i chování trvala déle…ale takový je vývoj lidstva. Vždy v historických přelomech dějin někdo byl v čele, někdo poslouchal, někdo odporoval…

Velkým přelomem teď prochází nejen Česko, ale celý svět. Všichni jsme si uvědomili, že infekce tady je a bude. A bude tady dokud se nenajde očkování. Všichni teď postupně měníme svoje chování – tak jako tomu bylo po listopadu roku 1989.

Nejprve nás změnil nouzový stav. Celý národ se semknul a naprosto úžasně se zapojil do boje proti té malé infekční kouli. Bylo povzbudivé se dívat na mladou generaci jak vymýšlí různé cesty pomoci pro starší občany, jak se šily a rozdávaly roušky, jak na školách se tiskly ochranné štíty. Celá naše společnost naprosto úžasně se obrodila.

Nyní nastává období, kdy každý z nás musí projít svůj způsob života ve své mysli a najít cestu, jak s virem vyžít. Nemůžeme sedět doma a čekat, že infekce zmizí. Taky se nemůžeme bát, že onemocníme. Prostě musíme změnit svoje chování, najít „ normální“ způsob fungování pro svůj život. Máme na to čas do podzimu. To totiž přijde další vlna infekce a každý z nás musí mít natrénovaný nový  způsob chování.

A tady vláda selhává – už by měla podpořit toto hledání. Měla by navrhovat například cesty jakým způsobem se opět zapojit do pracovního života. Ne stále lidi podporovat různými dávkami v tom, aby zůstávali doma. Zaráží mne, že bylo ponecháno na rozvaze rodičů, zda poslat dítě do školy. Vždyť máme povinnou školní docházku a nouzový stav už netrvá.

A jako zdravotníci, tak i učitelé se musí naučit žít svůj pracovní život s vědomím, že se mohu nakazit. Děti a rodiče taky.
Ministerstvo školství by v tom mělo dát více kompetencí ředitelům škol, ať dle vlastních možností nastaví způsob výuky.

Třeba i za cenu, že se skupiny středoškoláků budou ve školách střídat, doma budou mít samostudium – a proč by ne, vždyť je to vlastně připraví pro další studium. Nejde o to dát učitelům více práce, jde o pomoc navodit onu změnu chování jedince a to v tomto konkrétním případě, formou změny způsoby vyučování.

Obecně lze společenské změny vyvolané koronavirem rozdělit na ty, které se týkají jedince, a na ty, které se týkají celé společnosti. Změny, které jsou časově krátkodobé nebo dlouhodobé. Ale ať si toto rozdělujeme jak chceme, vždy vše je dohromady navzájem propojené a navzájem se ovlivňuje.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu názory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Když se rozhodnu, že musím začít opět žít, nechci být zavřená doma, musím se zamyslet sama nad sebou, nad svojí odpovědností vůči svému okolí. Některé změny chování můžu navodit sama – více přemýšlet o svém zdraví, o zdravém životním stylu – hlídat si tělesnou váhu, sportovat, chodit na procházky, dodržovat pravidla léčby. Některé změny chování ale potřebují pomoc vlády – to je ta změna například školského vyučování.

Tak jako tak však musíme být více individuální, odpovědní, samostatní, podnikaví, hloubaví.  A pak se začne postupně měnit i okolí – život v kancelářských open space – tak to asi už nebude hitem, opět se vrátíme ke klasickým jednotlivým kancelářím. Cestování taky se hned neobnoví do stejného rozsahu, protože letadla jsou  hermeticky klimaticky uzavřené prostory.

Musíme se trénovat v tom, jak najít svůj nový způsob života. Čím dříve začneme hledat, tím lépe. Není čas odkládat chození do práce, posílání dětí do školy, návštěvy u kadeřnic, návštěvy u lékařů, sportování. Právě je ten vhodný čas vše si vyzkoušet, protože začíná léto a ta koule toto období moc nemá ráda. Na podzim, kdy vlhko a chlad jí dělá dobře, musíme už vědět jak s ní žít a - bojovat.

MUDr. Dagmar Nováková, psychiatr