Většinou se tato doba popisuje striktně přes „viníky“, čímž dochází k dalšímu dělení a kopání příkopů,a západní společnost se tak rozpadla na konzervativce (zastánci jakýchsi hodnot) a progresivisty (zastánci jakýchsi jiných hodnot). Již samotným popisem oněch hodnot bych byl osočen ze stranění jedné či druhé straně, proto se o to ani nebudu pokoušet. Ale raději bych se věnoval mechanismům, které v posledních letech přispívaly k umetení cestičky pro útok na budovu Kongresu.

Tím hlavním je zesílení minoritních hlasů, třeba i lživých. Ještě donedávna byla veřejná diskuse vedená především prostřednictvím velkých médií. Ta mají mechanismy pro odbourání lží, zároveň pracují s určitou mírou „slušného chování“. A ano, v důsledku toho se součástí veřejné diskuse určité věty, koncepty a myšlenky nestávaly. Například otevřený rasismus vedoucí ke genocidám je pro média tabu a já chci věřit, že tomu tak zůstane.

S nástupem digitálních médií se přístup do veřejného prostoru otevřel všem. Co zpočátku vítali nadšeně téměř všichni, nyní působí zmatení pojmů srovnatelné s tím po stavbě babylonské věže. Málokdo si totiž dokázal představit, že v situaci, kdy lidé konečně dostanou přístup ke všem informacím, vyberou si pravděpodobněji ty, které podporují jejich představy o světě. A nikoli ty, které jejich představy o světě mají utvářet, byť jsou možná podivné.

Ještě donedávna bylo jediné kritérium volby informace to, co nazýváme pravdou. I když jsme s něčím nesouhlasili, přijali jsme to, pokud to byla pravda. U vědecky prokazatelných jevů to bylo snadné. U společenských dějů a pohybů je pravdivost vždy hraniční. Kdo měl pravdu v listopadu 1989? A kdo má pravduv bojích hnutí Black Lives Matter?

Poslední dekáda však dokázala pravidla rozmetat. Pravda se stala jednou z variant. Stejně relevantní jsou například emocemi hnaná rozhodnutí. Přijde vám to nepravděpodobné a absurdní? A přeci je to pravda. Za příklad lze uvést skupinku německých seniorů, kteří žijív představě, že nacisté vyhráli druhou světovou válku.

Před světem se uzavírají, navenek dělají, že je všev normálu, ale doma a uvnitř žijí ve Třetí říši. Dlouho o sobě nevěděli, každý z nich si myslel, že je sám. Ale pak si vytvořili skupinu na sociální síti a vzniklo hnutí. Hlas jednoho zesílil a z něčeho, co by u jednotlivce působilo jako projev duševní poruchy, je najednou legitimní síla.

Stejně smýšlejí i lidé, kteří vyrazili dobýt budovu Kongresu. Vytvořili si hnutí, jehož smysl a směřování ztělesnil Donald Trump. Když je vyzval, ať jej brání, není se čemu divit, že vyrazili se zbraněmi v rukou.