Stát si uvědomil realitu kybernetických hrozeb a snaží se proti nim zabezpečit. Zákon o Vojenském zpravodajství je jedním z takových kroků. Nechme tentokrát stranou, zda tím zpravodajci dostanou bianco možnost šmírovat, co kdo na internetu dělá, nebo zda jejich činnost bude pod dostatečným dohledem, aby se předešlo možným excesům. Podívejme se však na problematiku kybernetické bezpečnosti státu očima personalistů.

V oblasti IT je nedostatek lidí. Už dlouho. A zejména těch zkušených. Firmám v branži proto nezbývá, než se o zaměstnance vzájemně přetahovat a přeplácet je. Ty, které se zabývají kybernetickou bezpečností, nejsou výjimkou. Specialista na kybernetické hrozby je hodně úzký profil. Může si tak říct o mzdu 80 i 100 tisíc korun měsíčně, ale klidně i o víc.

Zamýšlené Národní centrum kybernetických sil má mít roční rozpočet 300 milionů korun. Tato částka má podle ministerstva obrany posloužit zejména k vybudování movité i nemovité infrastruktury, vzdělávání personálu a na zajištění provozu po dobu budování centra.

Otázkou tedy je, jaké budou skutečné platové možnosti nově vznikajícího centra. Statisícová mzda přitom ve státní službě rozhodně není běžná. Když přitom vezmeme ještě v úvahu, že jeho pracovníci budou muset mít bezpečnostní prověrky, dodržovat mlčenlivost a dost pravděpodobně pro ně budou platit i další omezení, může být najednou i sto tisíc měsíčně málo.

A co když stát dostatečné prostředky na špičkové odborníky nenajde? Jaká bude v takovém případě reálná úroveň centra kybernetických sil? A jak kvalitní kybernetickou ochranu státu poskytne?

Lukáš Vejman
Autor je jednatelem společnosti MyCom.