Říká se tomu milostivé léto. Je to však podzim a milosrdný je jen trochu a pro vybrané. V exekucích tone v Česku přes sedm set tisíc lidí. Odpustek pomůže nanejvýš desítkám tisíc z nich. Je to určitě správné, ne však dostatečné.

V čem „milostivé léto“ spočívá? Ti, kdo dluží státním, krajským či městským, zkrátka veřejným institucím, mohou splatit pouze základní jistinu a exekutorský poplatek. Pokud jste jeli kdysi načerno, nezaplatili jste pokutu v řádu stovek. Čas a nesmyslné poplatky z ní učinily milion, který vás táhne ke dnu. Ten se rozplyne.

Pro mnohé dlužníky je to snová zpráva. Pro jejich sousedy však ne. Ti, kteří nezaplatili včas všeobecné zdravotní pojišťovně, se těšili též. Teď se zdá, že je velký odpustek mine. Prý odporuje zákonu o VZP. Ta by odpouštěla, až by brečela, ale nemůže. Kdy se nešťastníci dočkají soudního rozhodnutí?

Pardon se vůbec netýká těch, kdo dluží soukromým společnostem. Některé půjčovaly na lichvářský úrok a uváděly klienty fintami v omyl. Spřátelené právnické firmy jim šly na ruku. A dílo dokonali exekutoři, pro něž je jejich práce tvrdý byznys.

Toto nebudiž bráno jako pirátské horování za to, že dluhy se nemusí platit. Musí. Stojí na tom civilizace. Jenže musí se zaplatit všechny úroky a poplatky, byť se jejich výše příčí rozumu i citu? Zákonodárci by to měli do budoucna zvážit. A hledat cestu, která by pomohla zadluženým a nepoškodila poctivé obchodníky.

Je to těžké. Vraťme se však k tomu, co znamenalo milostivé léto. Tvůrci bible, ať už přirození, či nadpřirození, věděli, co dělají. Každých padesát let se odpustily všechny dluhy. Každých sedm ty nejtěžší. Aténský reformátor Solón dokonce nepotřeboval Boha, aby přišel na to, že přemrštěné dluhy dusí celou společnost. Jeho generální pardon odstartoval řecký zázrak.

Nuže náš malý milostivý podzim je chvályhodná věc. Mělo by však následovat opravdové velké milostivé léto.