Včera začal pietním průvodem od Karolina na náměstí Jana Palacha Měsíc pro fakultu. Studenti, učitelé, Pražané i cizinci uctí památku obětí zběsilého střelce. Jak uvedla rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková, všichni jsou „událostmi z 21. prosince loňského roku zraněni, ale nejsou zlomeni“.

V takových okamžicích člověk myslí na zmařené mladé životy, nekonečný smutek pozůstalých a možnosti, jak podobným tragédiím zabránit. Dokonce je přesvědčen, že hrůzný čin dokázal spojit celý národ i jeho politické vedení. Bohužel, výjimky existují. Když se na Filozofické fakultě střílelo, v budově ministerstva práce a sociálních věcí se mohutně slavilo. Vánoční večírek oficiálně trval do 21. hodiny, ale svědkové tvrdí, že se tam juchalo ještě v noci. Vysvětlení znělo, že setkání se dlouho připravovalo a vedení resortu o něj nechtělo zaměstnance připravit. Ministr a šéf křesťanské strany Marian Jurečka dodal, že se o vraždění dozvěděl až kolem 19. hodiny. Kdyby byl informován dříve, prý by to hned zrušil.

Kateřina Perknerová
Co v Pavlově novoročním projevu nezaznělo

Tak neslýchaná výmluva musí vytočit i otrlého konzumenta českého politického dění. Pokud ani čtrnáct obětí nezastaví mejdan státního úřednictva, je to na vyhazov všech, kteří se ho účastnili. A trvá-li čtyři hodiny, než vicepremiér zjistí, že se nedaleko od jeho ministerstva střílí, je to věru špatná zpráva o stavu vládní komunikace. Nebo o pravdomluvnosti Mariana Jurečky. On sám se omluvil s tím, že „všichni děláme chyby“. To je pravda, ale pokud udělá tak fatální přešlap ministr a předseda koaliční strany, jediným přípustným projevem lítosti by měla být rezignace.