Osiřelé zahrádky před kavárnou Slavie a Parnas jsou Pražanům i návštěvníkům města už teď k smíchu. Kdo by chtěl sedět s tramvajemi a auty za zády? Každý konšel chce ale pomník. Když už nedokáže vystavět mariánský sloup, tak aspoň Scheinherrovo zákoutíčko.

Teď by chtěl radní takové zákoutí z půlky centra. A podle vzoru „nechci slevu zadarmo“, říká: „Když už nebudete moci autem do města, tak vám aspoň zdražíme tramvaje a metro.“

Toto nejsou slova proti postupnému inteligentnímu utlumení dopravy v historických částech města. Důraz je zde ovšem na slovo „inteligentní“. To znamená „dlouhodobě promyšlený a dobře zdůvodněný“. Hlavně však s občany, nikoli proti nim. Pokud jim něco bereme, měli bychom jim za to něco dát. Jinak totiž nejsme radní, nýbrž sociální inženýři.

Hromadná doprava by se nejen neměla zdražovat, ale měla by o něco zlevnit. Zvlášť pro ty, kdo používají roční předplatné. Dnes není v evropském srovnání vůbec špatná. Jestliže však bude omezena svoboda používat vlastní auto, musí být navíc provoz tramvají a metra hustší, vozy čistší a lépe vybavené.

I když to něco stojí, je to jedině správná cesta a Praha si ji může dovolit. Díky daním „zpovykaných“ občanů je bohatým městem.