Vláda sice rozesílá seniorům jeden respirátor a pět roušek. Je to skoro nic, ale skoro nic je lepší než nic. Jenže nedůstojné fronty na testy svědčí o tom, že v tom nejdůležitějším selhala. Měla oddychový čas, kdy mohla trénovat na nejhorší možný scénář. Neudělala to. Jako by uvěřila nějakému proroctví o tom, že koronavirus v létě vyhyne.

Podobně jsou na tom hygienické stanice. Nedávno mluvila šéfka hygieny Jarmila Rážová o tom, že její pracovnice a pracovníci dokážou „trasovat“ kontakty nakažených až do čtyř set případů denně. I to bylo iluzorní. Při současných číslech je sledování kontaktů prakticky nemožné. Navíc si hygienici stěžují, že nemají patřičnou techniku.

Nyní má vláda dvě cesty. Buď se řídit dosavadní vírou, „že to nebude tak zlé“. (Zatím o tom svědčí relativně nízký počet vážných případů a malá úmrtnost.) Slovo „zatím“ však podtrhněme tlustě.

Druhou možností je návrat k jarním pravidlům, včetně roušek venku a drsného omezení shromažďovacího práva. S jedinou výjimkou: nezavřou se podniky a školy. Tato cesta je krušná, ale jediná správná. Bezstarostnost může zabít tisíce lidí.