Všichni jistě víte, co je Stockholmský syndrom, tedy specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti na pachateli. Mám ho. Tak dlouho se zabývám domácím politickým děním a jeho aktéry, že jakkoli je kritizuji, ironizuji nebo s nimi polemizuji, mám je ráda. Zajisté ne všechny, jsou mezi nimi tací, jimiž pohrdám a věřím, že skončí na zadním dvorku dějin. Většinu ale vnímám jako lidi, kteří aspoň zpočátku měli v úmyslu nezištně sloužit veřejnosti (než začali krást, lenošit, hádat se a unavovat celý národ nekonečnými plky ve sněmovně). Těší mne, že Petr Pavel, Petr Fiala a Andrej Babiš svoje názory a činy obhajovali v online debatách Deníku, jež jsem s nimi vedla.

Kateřina Perknerová
Výzvy pro Českou televizi

Když pominu premiérovu nákupní horečku, tak cenu za nejpitomější výrok roku si podle mě zaslouží ministryně obrany Jana Černochová, jež v hysterickém afektu vyzvala k vystoupení Česka z OSN. Palmu vítězství si přesto odnáší poslanec KDU-ČSL Šimon Heller, který pravil: „Prostě u nás na jihu Čech je hovězí hovězí a kuřecí kuřecí. Všechno má prostě svůj název. Manželství je svazek muže a ženy.“ A já dodávám: „Lidovec je prostě lidovec.“